Rozhovor s kytaristou MCR

20. června 2007 v 12:30 | verča |  Music
mcr-raytoro-praha.jpgNa začátku června se v Praze poprvé za dobu své existence představila, dnes již světoznámá, americká parta My Chemical Romance. iPUNK.cz se před koncertem sešel s kytaristou Rayem Torem, se kterým jsme si povídali o emu, názorech na fanoušky i o budoucnosti kapely, ale také o mnoho dalším...

Právě jste odehráli Rock Am Ring, máte za sebou odehraných spoustu koncertů v Evropě. Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi americkou a evropskou scénou?
Všude kam jedete, i v Americe stát od státu, je rozdíl v tom jak lidi reagujou na songy. Někteří rádi tančí, někteří zpívaj. Myslím, že úroveň intenzity je to, co se liší místo od místa. A všiml jsem si, že v Evropě je intenzita v davu vždy na velmi vysoké úrovni. Pokaždé je spousta pohybu v publiku. Je v tom spousta vášně. A myslím si, že Amerika se tak trochu vyčerpala, protože kapely tam pořád jezdí turné a myslím, že v Evropě lidi možná nevidí své oblíbené kapely tak často, jak by chtěli.

Když jste tu měli hrát jako předkapela Green Day v Praze před dvěma lety, moc lidí vás tu neznalo. Dnes jste hlavní hvězdou večera. Jaký to je pocit vidět za sebou takovou změnu?
Je to neuvěřitelné. Především to, že jsme mohli přijet sem. Tohle je náš první koncert, který tu děláme jako headlineři a dnes tu hrajeme před sedmi tisíci lidí. Je to neuvěřitelné. Víte jak, všichni si užíváme navštěvování nových zemí a míst, kde jsme nikdy dříve nehráli, ať už je to malý klub nebo větší místo jako tady, tak se všichni bavíme. Dělat předkapelu skupinám jako Green Day, především pokud jde o kapely, jejichž jste obrovskými fanoušky, je tou nejlepší zkušeností. Jeli jsme s nimi turné v USA a v Kanadě a taky několik koncertů v Austrálii. S Green day jsme hráli poprvé v Austrálii. Je to velká čest a taky je skvělé pozorovat podobnou kapelu, která funguje na velmi profesionální úrovni.

Vaše popularita extrémně vzrostla a vy jste se stali jednou z největších kapel - jaké jsou vlastně vaše cíle?
To netuším. Za těch posledních několik let, pět nebo kolik, pět nebo šest, po které existuje naše kapela, se nám podařily neuvěřitelné věci. Je to zvláštní, protože se do toho, co děláte, tak dostanete, že občas ztrácíte pojem o tom, jak neuvěřitelné to je, že jsme v zemi, kde jsme nikdy dříve nebyli a můžeme hrát před tolika lidmi. To bylo vždycky cílem této kapely a mám pocit, že jsme téměř dosáhli toho všeho a nevím - chci říct, že když se podíváte s odstupem a uvědomíte si, jak bylo posledních pět let vašeho života určitým způsobem jako sen. Řekl bych, že dalším cílem by bylo napsat lepší album a pokračovat v tom, co děláme.

Jste jednou z hlavních kapel, které mainstreamová média označují jako lídry tzv. emo-scény. Co říkáte na tuto nálepku, která vám byla přiřknuta?
Hmm. (směje se) Proč obviňovat nás? To je co bych řekl.

To neříkám, ale jak to berete vy?
Tak co si o tom myslím? Víš jak, s každým hnutím vzniká pokaždé scéna. A máte alternativní hnutí, punkové hnutí, existují všechna tyto různá hnutí, ke kterým média pokaždé přiřadí jednu možná dvě kapely, které jakoby udávají cestu. Vždycky jsme se spíš cítili spíše mimo tuto emo scénu, nějakým způsobem jsme v ní byli chyceni, ale média vždycky budou říkat to, co potřebují. Myslím, že je fajn, když jsme považovaní za kapelu, která se odlišila, odstartovala emo scénu nebo byla jednou z prvních kapel. Před námi byly kapely, které podle mě pasují do té emo kategorie víc než cokoliv jiného, ale být bráni jako kapela, která se odlišila je vcelku fajn.

Které období ve vaší kariéře vás naplňovalo více? Na začátku, když jste hráli po malých klubech, nebyli jste slavní, ale lidé, kteří přišli na váš koncert byli opravdoví fanoušci, které zajímala především hudba. Nebo na druhé straně nyní, kdy jste známí, máte hodně fanoušků, ale ve skutečnosti spousta z nich slyšela pouze poslední album a chodí na koncerty jenom, protože je to součást trendu?
Myslím, že u menších klubů je míň lidí a je tam zřejmě více důvěrnosti, kterou tak nějak ztrácíte, když se dostanete do větší haly. Můj názor se liší od tvrzení, co je lepší. Já miluju všechno. Lidem musí být muzika nějak představena. A pokud si myslíte, že jediní, kdo si zaslouží být na koncertě jsou lidé, kteří nás opravdu znají, to je hodně hloupý, to je hodně omezené myšlení. Každý potřebuje začátek, takže naše koncerty vždycky byly o přivítání nových lidí a šíření slova a šíření muziky. Takže jestli jsou na koncertě lidi, kteří znají možná jeden nebo dva songy, protože viděli video na internetu nebo v rádiu, to je proč hrajeme koncerty. Aby tito lidé, kteří znají jednu možná dvě skladby, možná si ani nekoupili nikdy naše album, si to album koupili. Je to vaše šance ukázat jim jací jste a čím jste jedineční. Takže nemyslím, že by jedno bylo lepší, prostě miluju všechno.

Jaké je vaše oblíbené místo na koncertování nebo místo, kde se vám hrálo nejlépe? Jaké je největší publikum, které na vás kdy přišlo?
Myslím, že největší publikum bylo na Rock Am Ringu. To jak byly pódia postavena, kdy byly jakoby každé na jednom opačném konci. Vypadalo to jako nekonečné moře lidí. Někteří byli otočení směrem k hlavnímu stagy, někteří směrem k nám, ale vypadalo to, že jsme měli pocit, že hrajeme pro 70 tisíc lidí nebo kolik jich tam bylo. To je pravděpodobně největší publikum, před kterým jsme hráli. Co se týče oblíbeného místa… Vždycky se skvěle bavíme v Japonsku. Lidi na koncertech jsou opravdu jedinečný. V Japonsku je to hodně jiné, publikum jakoby viselo na každém jednotlivém slovu, které umělec řekne. Pokaždé mezi skladbami na normálním místě pokud přestane potlesk hodně rychle, myslíte si - aha, možná se nám nedaří moc dobře. Ale oni jsou takový, že chtějí slyšet každé slovo, co chcete říct mezi songy, je to jakoby respekt. A je to i skvělá země. Skvělé nakupování a opravdu fajn kultura.

Momentálně máte hodně společných věcí s Green Day (producenta desky, režiséra videa), je to pouze náhoda?
Green Day zařídili spolupráci s Robiem už dříve. Byli jsme s nimi na turné a oni nám říkali, že bysme měli udělat naše další album s Robiem, že je úžasný, budeme se s ním bavit. Stejné věci říkali i jemu, víceméně za našimi zády - měl by jsi pracovat s My Chem, myslím, že je to další věc, co by jsi měl dělat. Tahali tak trochu za nitě, což mě těší, protože s Robiem jsme se cítili jako rodina, on je někdo s kým chceme pokračovat ve spolupráci a mít s ním skvělý vztah do budoucna. Co se týče Sama, on je někdo, s kým by chtěl pracovat každý. Je režisérem několika klasických videí a tohle je spíše shoda okolností. Myslím, že když očekáváte určitou úroveň něčeho, tak musíte jít za tím nejlepším a on je tam.

Váš basák Mike stál u zrodu indie-rockové kapely New London Fire…
Ne ne, stál u zrodu?

Slyšel jsem, že u nich měl hrát na baskytaru.
Ne, myslím, že se přátelil s lidmi, kteří vydávali to album. Myslím, že přišel s tím názvem, ale nikdy neměl hrát s kapelou.

Taky jsme slyšel, že New London Fire mohlo být jeden z názvu kapely, když se vybíral.
Nepamatuju si, jestli jsme tohle někdy řešili. Mike Way je opravdu skvělý v pojmenovávání kapel. On má tenhle celý seznam názvů kapel ve své hlavě čekajících na ideální příležitost. Vím, že je popravdě trochu naštvaný, že ta kapela ten název opravdu používá.

Většinu času trávíte na turné, ve studiu, atp. Máte ještě nějaký čas zůstávat v kontaktu s domovskou scénou v New Jersey?
Víš jak, je to hodně těžké. Dokonce zůstávat v kontaktu s přáteli a rodinou je obtížné, protože tolik cestujeme z místa na místo. Mám počítač, ale třeba nebývá signál tam, kde jsme. Je těžké sledovat co se děje doma, takže s hudební scénou je to ještě těžší. Ale nevím, máme pořád hodně přátel, kteří jsou stále v jerseyských kapelách, pořád hrají po klubech a podobně.

Jste kapelou, která tvoří nové věci na turné nebo se koncentrujete pouze na hraní a tvoření necháváte až po návratu z turné?
Doposud jsme psávali na cestách. Na tomhle turné jsme si sami nahráli několik demonahrávek na počítači, ale nebylo to tolik jako dříve. Chceme se opravdu koncentrovat na odehrání této desky a chceme si užívat na turné, třeba jako hraním songů lidem. Poté, co jsme dokončili desku, nemohli jsme se dočkat, až ji budeme hrát, tak aby se k ní lidi dostali blíž. Bavíme se tím, že tu desku hrajeme. Hráli jsme ji víceméně celou od začátku do konce. To je co jsme dělali v USA a ve Velké Británii. Je to něco, na co jsme pyšní, takže jsme si teď dávali takový oraz. Já osobně teď docela hledám nějakou novou inspiraci. Vždycky chceme, aby každá deska zněla jinak a chceme zachytit určitý časový úsek a nevím jestli kapela opravdu cítí, že ten je čas je nyní, takže myslím, že pořád hledáme nový zvuk pro naše příští album. Jak to jednou budeme mít v hlavách, tak to nebude tak těžké.

Ve vašem volném čase na turné, hrajte pořád Guitar-Hero? Prý jste tomu docela propadli.
Jo, nehráli jsme to tady v Evropě, tak jako v Japonsku, protože to nemáme na čem hrát. Bob je v tom nejlepší, ale hodně to hrajeme, baví nás to.

Můžou tedy fanoušci očekávat zásadní změnu nějakým směrem na vašem dalším albu?
Ještě přesně nevím jakou změnu. Je spousta různých hudebních žánrů a stylů, které kapela dosud neprozkoumala a chtěla by. Je to vše o experimentování a já ho miluju, ale taky to někdy musíte zadržet trochu, aby vše sedělo. Experimentování může být fajn, ale chcete se ujistit, že hudba je skvělá, songy jsou skvělé. Je spousta vlivů, z kterých můžete čerpat, tolik hudebních stylů, lidé vezmou věci, co děláte a udělají z toho něco vlastního.

Kdo stojí za většinou věcí, které napíšete?
Každý song je trochu jiný. Některé songy začínají přímo z hlasové melodie nebo z nějakého textu. Některé songy můžou začít z jedné tabulátorové části, někdo další to slyší: myslím, že mám tohle, co se k tomu hodí. Song může začít i z tempa na bicích. Liší se to skladbu od skladby.

Takže pracujete na všem společně, není to tak, že by se každý někam zavřel a vy to pak dávali dohromady.
Rádi pracujeme, tak že máme kytaru s určitými akordy, melodii zpěvu, sedneme nad to a děláme na aranžích, co by bylo fajn přechodem, co by bylo fajn akordem. Když už máte tohle, základy, tak můžete dělat zbytek, zkoušet a uvidíte co se z toho vyvine.

Když už jsme v České republice a tohle je vaše první návštěva tady, víte něco o naší zemi, co si o ní myslíte?
Dneska jsme měli možnost si vyjít a z toho, co jsme viděl, tak je nádherná. Šli jsme se podívat na jednu z katedrál a je skvělá. Rád bych tady strávil tak dva až tři týdny. Myslím, že je to skvělá země.

Budete tu mít teda ještě nějaký čas?
Ne. Po dnešním koncertě jedeme do Amsterdamu.

Znáte nějaké české kapely?
Ne ne. Měl jsi mít nějaký seznam, třeba bych něco poznal. Ale bylo by fajn nějakou zkusit, poznat nějaké nové věci.

Poslední trochu zvláštní otázka - pokud by jsi byl tím, kdo se tady ptá, na co by jsi se zeptal sám sebe?
To je hluboká otázka. To by bylo podvádění, kdybych se zeptal tebe co bych se zeptal sebe, že (říká směrem k bodyguardovi)? Kde se dá dostat italská zmrzlina, měli jsme nějakou odpoledne. To je to, na co bych se teď zeptal sám sebe, pořád myslím na tu zmrzlinu, kterou jsem měl předtím.

Hmm...
Sorry, že to není nic s hlubší myšlenkou (směje se).

Takže nějaké závěrečné poselství fanouškům?
Díky za vaši podporu, je to neuvěřitelné, že tolik lidí dnes přijde na koncert a doufám, že si to užijou. Jsme opravdu nadšeni, že tu můžeme být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama