Nový život

23. ledna 2007 v 18:08 | verča |  Povídky
Byla chladná zimní noc. Lesním tichem se rozléhal hlas osamělého vlka. Mezi stromy se pohybovala temná, pradávná bytost. Ostatní lesní strašidla a démoni se ho báli. Všichni věděli, kdo to je, ale nikdo nepromluvil, tak hrozný měli strach. Pohyboval se po kamenité cestě, přesto nebylo nic slyšet. Jakoby se ho kameny bály a strachy se ani nehli. Byl to on, první zrádce lidí, nesmrtelný a všemi lidmi nenáviděný William (pro svou krutost přezdívaný též Drak). Jako přízrak chodil mezi stromy. Chodil? Spíš se vznášel. Nelovil jen se při bezmračné noci procházel.
Najednou zbystřil. Lesem někdo šel. Nějaký člověk, určitě člověk, protože nadělal hrozný rámus, ale byl to Lovec. William ho poznal, znal tu chůzi, ten postoj. Lovec neměl ani tušení že ho pozoruje svýma upíříma očima.William se zamyslel:,,Nebylo by lepší poslat na něj prozatím jiného démona ?" A to taky udělal.Démon nižší třídy se plížil za svou, už jistou kořistí. Byl od něj jen pár kroků, když se Lovec otočil. Spatřil démona, sáhl po kuši, zamířil a přesně trefil cíl. Démon strašlivě zařval a rozpadl se. William byl docela příjemně překvapen schopnostmi Lovce, nic méně ho musel zabít. Už z pouhého principu bytí. Plížil se, už jen pár kroků, už jen kousek. Lovec se otočil, když nikoho neviděl otočil se zpátky a šel dál. William věděl, že musí zabít nebo být zabit. Zpoza stromu vyskočil na Lovce. Lovec zmatený rychlostí útoku nebyl v prvním okamžiku schopen reakce. Když konečně sáhl po kuši, William už tam nebyl. Najednou k němu přiskočil a vytrhl mu kuši z rukou. Ta s žuchnutím dopadla na zem daleko od nich. Lovec vytáhl nůž, který měl přivázaný k opasku a Williama probodl. Ten s překvapeným výrazem nůž vytáhl a rána se ihned zacelila. Lovec viděl, že nemá šanci, ale nevzdával to a snažil se dostat ke kuši. William se k ní však dostal dřív a vyhodil jí do vzduchu, tam ji chytla bludička a odnesla a ji neznámo kam. William neotálel, zasekl své dlouhé, ostré tesáky do Lovcova krku. Ten paralyzovaný bolestí pomalu klesal k zemi. Ztrácel vědomí. William přemýšlel:,, Zaslouží si věčný život? Musím uznat, že se semnou pral docela obstojně, dokonce mě dokázal i zranit."po tomto krátkém uvažování se rozhodl, že Lovec mu může být i užitečný. Bezvládné tělo Lovce nechal ležet na zemi. Do těchto lesů přece nikdo nechodí.
Další noc se Lovec probral, ale byl jiný.
Lovec se probral s podivnou chutí lovit, ale ne kvůli své bezpečnosti, ale kvůli chuti po krvi. Asi kolem půlnoci se zde objevil i William, hledal Lovce. Lovec na něj čekal. Věděl, že přijde. Věděl dokonce i co si myslí. Teď viděl svět jeho očima. Matně si vzpomínal:,,Tohohle chlapa jsem měl zabít, ale proč? Nevzpomínám si." William se k němu blížil pomalými a rozvážnými kroky, byl si vědom svého triumfu. William věděl, jak Lovci zamezit přístup ke svým myšlenkám. Lovec si přicházejícího měřil pohledem, ve kterém se smísila nejistota s rozpaky, protože věděl, že William se nad ním svým způsobem slitoval a neposlal ho na druhou stranu řeky Styx. Lovec se styděl za svůj minulý život, ale William k němu přistoupil a řekl mu:,, Všichni jsme nějak začali. Na začátku si nebudeš jistý ničím. Budou se ti do rozhodování hodně plést city a emoce. Po pár dnech city zmizí a zabíjení pro tebe bude naprosto normální a všední věc." Po těchto slovech si získal jeho důvěru a Lovec chtěl, aby William byl jeho učitelem.
Lovec byl dobrým žákem, a tak ho William naučil lovit a naučil ho také všechno co znal. A to všechno za necelé tři noci. Dnes měla být proměna dokončena. William Lovci vysvětlil jeho nynější postavení v upíří společnosti.
William sídlil na hradě. Lidská noha sem naposled vstoupila dávno. Před mnoha staletími, když byl hrad budován. Tou dobou sem přišel i William. Hrad se mu zalíbil a rozhodl se zůstat. Jenže když lidé zjistili, že na hradě je upír, rozhodli se ho zničit. Tolik lovců démonů a vymítačů ďábla padlo jeho rukou, že to lidé raději vzdali a odešli pryč, daleko od něj a William zůstal sám. Nyní konečně našel někoho, kdo může nést těžké břímě nesmrtelnosti spolu s ním, a tak se Lovec stal Williamovým spojencem.
Jedné jasné úplňkové noci se William vydal do Lovcovy komnaty, aby si s ním promluvil o znamení, které může dát jen několika upírům. Lovec se dovtípil, že ono znamení chce dát právě jemu. Nevěděl však, že když příjme to znamení bude navěky spoután s Williamem. Dokud ho někdo nezabije. Lovec tedy souhlasil, že ponese znamení Williama
William k němu přistoupil, zamumlal nějaké zaklínadlo vzývající nejtemnější z temných sil tohoto světa a na levé ruce se mu rozzářil stočený had. Z hada vycházel pekelný žár a když se dotkl Lovcova ramene, zasyčelo to. Lovec vykřikl. William chvíli bez hnutí stál, jako by zkameněl, ale pak řekl:,,Od teď až navěky věků jsi můj Posel smrti a když jenom pomyslíš na zradu had z pekel se postará o to, aby si prožil opravdová muka. Ve srovnání s tím budou paprsky slunce požehnáním."slova pálila víc než dotek hada z pekel a i když to neřekl hlas Williama, začal Lovec pochybovat o tom jestli to byl dobrý nápad přátelit se upírem. Vždyť je předtím lovil. Na ten hlas už nikdy nezapomene, je tak temný, jako by skrz Williama mluvila nějaká vyšší bytost i jeho oči byly jiné. Namísto ledově klidných modrých očí tam byly plameny ze samého nitra pekelné brány a výjevy mučených byly tak hrozné, že Lovec zbaběle odvrátil pohled. Po chvíli William vyčerpaně padl do křesla. Nevěděl, co se stalo, ale byl to zase on. Lovec byl zděšený. Proč by měl zrazovat přítele? I když po dnešním zážitku o jeho přátelství dost pochyboval, nedal to na sobě znát.
William a Lovec společně chodili na lov a v podstatě byly i přátele. Nedávno jsem slyšela, že je oba zabil vzteklý vlkodlak. To je jenom kec. Já u toho byla, viděla jsem jak William umírá poté, co ho Lovec zastřelil stříbrným kolíkem z kuše, kterou našel při poslední ,,procházce" lesem. Viděla jsem Lovce svíjet se v bolestech způsobených prokletím. Probudil se v něm instinkt lovce démonů a proto zabil Williama. Po této ohavné zradě se několik dní toulal po lesích a bolesti jeho prokletí se stupňovaly. Nakonec byl tak slabý a bezmocný, že nebylo těžké ho zabít. A Však nebyla jsem to já, kdo toho hnusného a podlého zrádce zabil. Byl to vlkodlak, kterého jsem stopovala již dost dlouho. No nicméně milost si tím nevysloužil.Takže to,že Lovce a Williama zabil vlkodlak je pravda vlastně jen z poloviny. Ale proč bych to měla někomu vymlouvat?
from: www.issabellkaa.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama