Hrob

23. ledna 2007 v 17:43 | verča |  Povídky
Slunce svítilo a bylo vedro k zalknutí.Jen na hřbitově za vysokou zdí byl stín a chlad. V rohu hřbitova stál hrob,jehož náhrobek upoutával pozornost lidí,kteří po klikaté cestičce došli až na samý konec. Před hrobem stál nějaký kluk a smutně se díval na náhrobek do kterého byla vsazena fotka krásné dívky. Stál tam sám,ve stínu staré lípy a v rukou držel kytici kopretin. Z povzdálí jsem sledovala jeho velkou bolest. Byl tam dlouho,ale ani na okamžik se nepodíval jinam než na tvář oné dívky. S trochou zvědavosti jsem přistoupila blíž a uviděla jak mu po tváři stékají slzy. Něco šeptal a já si uvědomila že mluví na někoho kdo už tu dávno není,na někoho kdo už ho neuslyší. V tu chvíli bych nejraději utekla a nebyla svědkem té hrozné události. Položil květiny na hrob a zapálil svíčku.Pak mě zahlédl. " Potřebuješ něco " zeptal se. Nezmohla jsem se ani na slovo a tak se zeptal znova.Rozbrečela jsem se. Dovedl mě k blízké lavičce a půjčil kapesník. Seznámili jsme se a on mi začal vyprávět svůj příběh. Jmenovala se Nicol,ale všichni jí říkali Niky. Poznali se na diskotéce.Vypadala jako anděl kterého seslalo samo nebe a tak ji vyzval k tanci. Druhý den šli spolu na koupaliště,kde ji poprvé políbil.Strávili spolu mnoho krásných dní. Když mi Pavel vyprávěl jeho příběh neudržela jsem slzy.Plakal i on. Když jí bylo 17 let,chodili spolu už rok. Oslavili to na chatě. Milovali se, pak leželi vedle sebe a plánovali budoucnost. Když dokončoval ta smutná slova,zpomaloval a z očí se mu hrnul další příval slz. Pak začal podrobně vyprávět ten osudný den. Byl slunný den a rozhodli se že půjdou do přírody. Niky byla ten den nádherná.Měla nové džíny a jemný vánek si pohrával s jejími vlasy. Večer se blížil a tak se rozhodli že půjdou na diskotéku. Když zábava skončila nabídla se kamarádka Nicol že jí odveze domů. Pavel jí políbil a šel domů také. Uprostřed noci volali z nemocnice že přivezli dívku která ho chce vidět. Utíkal a cesta se zdála nekonečnou.Doběhl do pokoje kde ležela Niky. Její zlaté vlasy,byly zbarvené rudou barvou krve. Chytil jí za ruku a ona řekla " Miluji tě a nechci od tebe ". Omdlela.Byla to dlouhá noc,kterou prochodil pod okny jejího pokoje. K ránu Niky zemřela. Stali se z nás s Pavlem přátelé. Jezdili jsme do přírody,na výlety,na diskotéky ale nikdy jsme spolu nechodili. Odešel na vojnu a já na něj čekala. A pak -- pak se to stalo. Zabil se v autě. Lidé říkají " blázen " a " sebevrah ". Jen já vím proč to udělal. Bylo to pro něj vysvobození. Tak tu sedávám sama,na lavičce pod tou starou lípou a oni tu leží na konci hřbitova. ZASE SPOLU. Nosím jim čerstvé květiny a vím že už nikdo nebude takovým mím přítelem jako byl Pavel a Nicol.

from: www.issabellkaa.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 danča danča | 19. ledna 2008 v 13:34 | Reagovat

tyjo....úplně stejnou povídku jednou psali v bravo girl....náhodou sem si ji půjčila od kámošky a tam to bylo skoro stejný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama