Lostprophets: "Už nás nebaví hrát tvrdě"

11. prosince 2006 v 18:10 | verča |  Music

lp_all_pr1.jpgBritští rockeři Lostprophetsnačali jejich posledním albem "Liberation Transmission" novou éru. Už to nejsou jen chlapíci, co řežou do nástrojů jako smyslu zbavení, jejich poslední deska z velké části obsahuje popové prvky. Oni sami tvrdí, že se jedná o hudební pokrok. Pro kapelu, která dělá covery od Duran Duran až po Justina Timberlaka to ovšem není až tak neznámá oblast a "Liberation Transmission" se fanouškům evidentně líbí, vždyť se v červnu umístila na prvním místě nejprodávanějších desek v Británii.

Kytaristi Lostprophets Mike Lewis a Lee Gaze poskytli serveru Ultimate-Guitar.com rozhovor, ve kterém povídali o tom, že na nové desce zkoušeli nové metody psaní a taky to, že je začalo nudit hrát tvrdší hudbu.

Zvuk "Liberation Transmission" je o poznání jiný, než na jaký jsme byli zvyklí. Co vás ovlivnilo změnit styl?
Mike: Když jsme psali desku poslouchali jsme podobné staré věci jako Joy Division, The Police, The Jam nebo The Clash. Já jsem změnil způsob hraní na kytaru. Vždycky jsem hrál spíš na punkovém naladění. Ale myslím, že kapelu prostě přestalo bavit hrát tvrdší hudbu. Udělali jsme takové 2 alba a byl to prostě přirozený pokrok. Byla to cesta, kterou jsme chtěli jít. Taky náš bubeník (Mike Chiplin) odešel a to bylo taky to, proč jsme změnili styl. Byl to prostě přirozený vývoj.

Lee: Myslím, že jsme určitě postoupili dále. Zvykli jsme si na to hrát tvrdě. Ale myslím, že ta tvrdost má teď trochu jiný význam. Na jednu stranu je to tvrdší hudba, na stranu druhou je to ale něco úplně jiného. Myslím, že každá kapela, která se nesnaží vyvíjet se rychle zestárne.

Jaké byly na nové album reakce od fanoušků?
Mike: Různé. Někteří lidi vývoj přivítali. Hodně našich fanoušků je s náma od začátku. A někteří z nich poslouchají věci jako Block Party nebo Arctic Monkeys takže to kam teď směřujeme se jim líbí. Pak jsou tady ale taky lidi, kterým za naši nejlepší desku považujou tu první, což je nepochopitelné. To jsou lidi, kteří nemají rádi změnu. My se ale budeme pořád vyvíjet a měnit. Udělali jsme 3 alba a každé zní vždycky jinak než to předchozí. Nepochybuju o tom, že naše další deska bude pravděpodobně taky znít jinak. Je to prostě součást toho v jaké jsme kapele.

Lee: Většina reakcí byla dobrých. Skuteční fanoušci se vyvíjejí společně s kapelou. A pak jsou tu ti, kteří se zasekli jen na nějakém singlu nebo tak.

Vaše změna se, zdá se, vyplatila. Vaše deska se v červnu umístila na prvním místě v Británii.
Mike: Je to skvělý, nejsme sice kapela, která se zajímá o tyhle žebříčky, ale je to neuvěřitelný. Je to něco jako když jsme nemohli uvěřit, že jsme prodali přes 10.000 kopií našeho prvního alba.

lp_lewis_pr2.jpgPrý jsi Miku původně hrál na baskytaru, je to pravda?
Mike: Jo. Ian (Watkins, zpěv) a Lee založili kapelu z jejich bývalé kapely. Měli baskytaristu, kterého vyhodili. Já jsem jim řekl, že jsem sice kytarista, ale umím hrát na basu a mohl bych jim pomoct. V té době jsem byl ještě v jiné kapele. Napsali jsme pár songů a já jsem se rozhodl zůstat. Pak jsme potkali Stuarta (Richardson, baskytara), který hrál na basu, vzali jsme ho k nám a já jsem se vrátil zpátky ke kytaře.

Hraješ teda raději na kytaru nebo baskytaru?
Mike: Vždycky jsem chtěl hrát na kytaru. Měl jsem dobu, kdy jsem se zbláznil do basovky, ale na kytaru hraju od 13 nebo 14 let. Je to to, co jsem vždycky chtěl. Když mi bylo 14, miloval sem Metallicu, Anthrax a Megadeth a vždycky jsem chtěl hrát na kytaru.

Kolik bylo tobě Lee když si začal hrát?
Lee: Myslím, že 15 nebo 16. Začal jsem pozdě.

Měl jsi hodně přátel, kteří už hráli?
Lee: Jo, ve škole bylo pár lidí, kteří hráli fakt skvěle. Vždycky jsem chtěl být bubeník. Ale naneštěstí jsem nemohl dostat bicí do ložnice mých rodičů. Oni moji snahu ukončili tím, že mi koupili kytaru. To byla pro mě druhá nejlepší možnost. A nikdy bych to nechtěl vrátit.

Po nějaké době se začal objevovat odpor k tomu, jak dlouho vám trvalo udělat další album. Snažili jste se ten proces nějak urychlit?
Mike: Uvědomovali jsme si, že to trvá dlouho. Snažili jsme se, ale když odešel bubeník, tak jsme se vrátili zase na začátek. Pak jsme zjistili, že chceme pracovat s Bobem (Rock, producent) a tak jsme museli počkat než dokončí jeho projekt na kterém pracoval. Ale příští desku chceme nahrát rychle, třeba během měsíce. Chceme vám to vynahradit.

Co přinesla spolupráce s Bob Rockem?
Lee: Postaral se o skvělý zvuk a naučil nás spolupracovat dohromady jako kapela jako nikdo jiný. Měl plno skvělých nápadů jak desku vylepšit. Když máte takového producenta, je to jako byste měli dalšího člena navíc. Na druhou stranu se na naše songy dívá jinak, protože není v kapele. Pracuje se s ním opravdu skvěle.

Když jste změnili zvuk, změnili jste i nástroje?
Mike: Kytary jsou stejné jako na předešlé desce, ale zní jinak protože jsme měli jiného producenta. Já používám hlavně Bogner Uberscall, ale samozřejmě i jiné věci. Bob Rock má neuvěřitelnou sbírku kytar a zesilovačů, jako třeba staré Marshally, které zní skvěle.

Lee: Zamiloval jsem si Soldanos. Mám jednu extra SLO 100, vyrobenou přímo mě. Pak používám Fender Twin, Jazzmaster a Tele. Mám plno pedálových efektů, ale už je nepoužívám tak jako dřív.

Song A Town Called Hypocrisy má skvělé intro. Jak jste ho dali dohromady?
Mike: Tohle je jedna z mých oblibených písní na albu. Ten song se během psaní totálně změnil. Původně to bylo něco jako balada od Red Hot Chili Peppers. Trochu jsme ji změnili. Ale když jsme mixovali album, řekli jsme si, že to chce ještě něco.Takže když jsme song mixovali, sedli jsme si, hráli na kytary a ten skvělý riff přišel sám od sebe. Líbí se mi protože je napsaný na poslední chvíli, úplně na konec. Je to zajímavý jak se věci někdy vyvíjejí.

lp_gaze_pr3.jpgPředěláváte takhle často písničky?
Mike: To záleží na songu. Někdy si řekneme, že ten song je dobrý, že to stačí. Jindy předěláme celý zpěv nebo změníme kytary. Někdy k lepšímu, jindy ne. Ale vždycky se snažíme při mixování většinu songů ještě změnit.

Lee: .Jo, záleží to na songu. Některé jsou skvělý hned na začátku. Všichni jsme spokojení s kytarama i zpěvem. Takové songy neměníme, jen by se zkazily. Ale některé věci hrajeme třeba pořád dokola pokaždé s jiným zpěvem nebo kytarou. Když máte dva kytaristy je to jednoduchý, protože máme každý jiné nápady.

Proč jste se rozhodli nedat na album tolik samplů a vyhrávek jako minule?
Mike: Cítili jsme, že toho bylo už dost na minulých deskách. Neudělali jsme to proto, že lidi očekávali to, že to uděláme.

Je pravda, že váš nový bubeník Ilan Rubin má něco kolem 17 let?
Mike: Teď je mu 18. Je s náma jen na tour. Oficiálně v kapele není. On je opravdu neuvěřitelný bubeník, prostě fenomenální. Hraje se nám s ním skvěle, ale ještě s náma nepsal songy. Takže uvidíme jak mu půjde psaní a až potom zjistíme, jak se k nám hodí. Až začneme psát songy pro další album, určitě to bude on kdo bude v kapele a pak se uvidí.

V minulosti jste udělali dost různorodé covery. Jak se rozhodujete, kterou písničku předěláte?
Lee: Neděláme covery do té doby, dokud opravdu nemusíme. A když už na to dojde, tak si sedneme a vybíráme společně. Obvykle je to něco od Duran Duran, The Cure nebo Justina Timberlaka. Snažíme se dělat takové, které by lidi od rockové kapely neočekávali.

Máte nějaký oblíbený cover?
Mike: Myslím, že moje jsou od The Strokes. To jsou skvělé songy na kterých nemusíme nic měnit. Prostě si řekneme, že ho zahrajeme a je to.

Lee: Já covery moc rád nedělám. Je to song od někoho jiného a my se ho jen snažíme naučit. Já preferuju učení našich songů.

Plánujete v budoucnosti nějaké DVD?
Mike: Přemýšleli jsme o tom. Nevím. Myslím, že ještě počkáme až budeme mít nějaký dobrý live materiál aby jsme ho pak mohli spojit s ostatním videem. Prostě z toho udělat jeden balík. Hodně kapel teď dělá DVD protože je to v módě, ale my s tím chceme počkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama