Vampirismus II

2. listopadu 2006 v 16:37 | verča |  Vampírismus
Téma vampyrismu je v současnosti velice populární. Upíři jsou častým námětem současných filmů, nevyčerpatelným zdrojem v literatuře, kde tyto bytosti oplývají mnoha fantastickými vlastnostmi a schopnostmi. Stylizace do role upíra slouží jako velmi přitažlivá image, existují početné skupiny lidí, kteří si vybrali vampyrismus jako inspiraci pro svůj životní styl, někteří se dokonce za upíry považují. Pojďme se však podívat na fenomén vampyrismu z hlediska folklórního a přiblížit si některá okultní či vědecká vysvětlení.
FOLKLÓR
VZHLED UPÍRA
Folklórní upír nepřipomíná příliš onu romantickou postavu vytvořenou minulým stoletím. V románech a filmovém zpracování vyhlížejí upíři stále lépe a lépe a v průběhu let jsou čím dál tím víc spojováni se sexualitou - na míle se tak vzdalují oněm tvorům z folklóru.
Klasický "tělesný" upír, čili strašidlo Evropy nenosil ani plášť, ani elegantní oděv. Jeho vzezření se podle folklórní tradice podobá vzezření většiny mrtvol čerstvě vykopaných ze země. Jednalo se tedy o bytost oděnou do toho, v čem byla pochována - do rubáše. Mezi další příznačné charakteristiky patří například fakt, že upír nebyl bledý. Většina dokumentů uvádí, že barva pokožky nemrtvého měla typický rumělkový nádech a na rozdíl od hubeného, až vyzáblého zjevu má folklórní tvor, podle častých výpovědí, podobu spíše odulou. Atributy, které jsou nemrtvým připisovány, zahrnují mimo jiné příšerný pach či zatuchlý dech, dlouhé nehty a vlasy, ostré zuby - nikoli však nezbytně abnormálně vyvinuté špičáky, a (v některých případech) oči žhnoucí nadpřirozeným, často rudým světlem.
Dalším druhem upíra, se kterým se rovněž setkáváme ve folklóru, je upír s vlastností přízraku. Tento se přiživuje na živých lidech, a to v noci, když spí. Vesničané v jeho rysech často rozpoznávají jednoho ze svých zemřelých sousedů. Oběť si jeho identitu většinou zapamatuje, čímž obvykle vyvolá mánii a sklíčenost v řadách vesničanů. Podezřelá těla se při exhumaci často jevila opuchlá, narudlá a jaksi čerstvá, a to celé měsíce po pohřbu.
SCHOPNOSTI UPÍRA
Jednou ze základních prvotních schopností tělesného upíra je schopnost být živ z krve lidských bytostí. Jinou prvotní schopností je ta, kterou si většina lidí zvykla u nemrtvých očekávat, a to velká síla. Ve většině případů útoku tělesného upíra se o oběti mluví jako o bezmocné, neschopné odrazit sajícího upíra. Druhotné schopnosti tělesného upíra se do značné míry různí. V několika zemích např. existuje víra, že upíři stále ještě mohou mít sexuální styky s živými, takové styky však v žádném případě nebyly považovány za žádoucí. Jinou vlastností tělesného upíra (na určitých územích) je jeho schopnost žít do jisté míry znovu život smrtelníka.
Prvotní schopnosti přízračných nemrtvých jsou schopnost čerpat životní sílu z živých bytostí (nikoli nutně prostřednictvím krve, pravděpodobněji formou psychické energie) a schopnost paralyzovat oběť. Mezi druhotné schopnosti patří např. schopnost některých přízračných upírů měnit své vzezření. Bezpočet obětí hovoří o změně podoby tvora v okamžiku, kdy se chystal zaútočit, někdy i během útoku samotného. Jinou zajímavou druhotnou schopností je jeho schopnost létání či levitace.
ZPŮSOBY OCHRANY PŘED UPÍRY
Zde najdete některé tradiční způsoby zabíjení upírů a několik dalších praktik, které těmto tvorům zabraňují povstat a ubližovat živým.
DŘEVĚNÝ KŮL:
V evropské realitě se jednalo o nejoblíbenější způsob zneškodnění upíra. Tehdejší "lovci upírů" se pravděpodobně domnívali, že moc této praktiky nevychází z kůlu samotného, nýbrž ze země. Prohnáním dřeva skrze tělo a skrze dno rakve do země mohl lovec účinně spojit nemrtvého opět se zemí, a tak přivodit rozklad upíra. Jednodušší verze tohoto vysvětlení říká, že kůl neměl jiný význam než držet upíra na jednom místě tak, aby nemohl vstát. I tady však bylo třeba, aby byl kůl prohnán přímo skrze tělo a rakev do země.
ODSEKNUTÍ HLAVY:
Ti, kteří upírům v minulosti stínali hlavy, činili tak na základě představy, že tento akt zajistí, aby již upír nevstal z hrobu. I kdyby stětí hlavy upíra nezabilo, nemohl už být tento tvor dále schopen pronásledovat člověka. Z tohoto důvodu bývala hlava často pokládána k nohám nemrtvého, čímž mu mělo být znemožněno, aby si ji znovu nasadil. Pro úplnou jistotu však mnoho lovců podnikalo jedno opatření. Spálení.
Upíři bývali často pokládáni za mrtvoly oživené zlou mocí. Spálení těla nemrtvého by se tedy v takovémto případě jevilo jako logický krok. Ostatky ze spáleného těla byly často odděleny a pochovány, případně také odevzdány proudu řeky, aby nezůstalo žádné tělo, které by zlá moc mohla znovuoživit.
VYJMUTÍ SRDCE:
Tato technika není tak rozšířená, přesto však bývá občas používána, neboť představuje do jisté míry alternativu k probodnutí kůlem či odseknutí hlavy. Kultury, které odstraňují nemrtvým srdce, zřejmě věří, že srdce pumpující krev udržuje upíra při životě. Tím, že bylo srdce vyjmuto, již nemohla zapříčinit upírovo znovuoživení.
SVATÉ ČI POSVĚCENÉ ZBRANĚ:
Ve folklóru se můžeme setkat s několika nejasnými odkazy na používaní jistých posvěcených předmětů. Ve východní Evropě mohla například upíra zabít do rakve vstřelená posvěcená kulka. Zbraň však musela být posvěcena způsobem, který je v souladu s náboženským přesvědčením lovce upírů. Lovcova víra v náboženskou moc tohoto předmětu by tak vlastně byla prodloužením lovcovy vůle.
VKLÁDÁNÍ SVATÝCH PĚDMĚTŮ DO RAKVE:
V Evropě, obzvláště pak v ortodoxních křesťanských zemích, je běžným zvykem pohřbívat mrtvého buďto se svatým obrázkem, nebo s křížkem, nebo s obojím. Původním smyslem tohoto zvyku bylo posvěcení mrtvoly tak, aby do ní nemohl vstoupit zlý duch. Ale stejně tak mohl spolu s tělem pohřbený svatý předmět fungovat jako překážka nedovolující mrtvému opustit rakev.
VKLÁDÁNÍ NEPOSVĚCENÝCH PŘEDMĚTŮ DO RAKVE:
V Evropě bývala těla často pohřbívána s předměty nacpanými do jejich úst. Mělo se za to, že tyto věci - počínaje česnekem a konče vejci - jsou schopny odvrátit zlé duchy. Někdy však bývaly věci vkládány mrtvole do úst naopak proto, aby duše zemřelého nemohla uniknout. To v případě, že by jejich duše měla jiné záměry, jako např. zdržovat se v okolí a trýznit živé. Hlava se svými otvory (z nichž nejdůležitějším byla ústa) byla pokládána za pojítko k duši skrze kterou mohli duchové do těla vstupovat anebo je opouštět.
VÍRA NA UPÍRY V EVROPĚ
Víra v upíry byla (a je) hojně rozšířena v mnoha částech světa, žádná jiná oblast na světě však nevydala tak rozsáhlou sbírku vampyrického vědění jako Evropa. Legendy o nemrtvých putovaly svobodně všemi možnými evropskými zeměmi, čímž dnes působí nesnáze, pokud jde o přesné určení původu vampýrské legendy.
Například v Řecku dodnes existují lidé, kteří věří na upíry. Konkrétně tento jejich tvor je znám jako "vrykolakas". Člověk se mohl stát vrykolakem skrze násilnou smrt či nedbale vykonaný pohřeb. V Řecku ovšem (jakož i u jiných ortodoxních národů) existovala také všeobecně rozšířená víra, že osoba vyhoštěná z církve nedojde po smrti klidu. Je tudíž zřejmé, že každý, nad kým vyslovil kněz tuto klatbu, stával se rovněž upírem. Zdá se, že vrykolakovi bylo předurčeno, aby napadal ty lidi, které znal ještě zaživa. Tento upír totiž často přicházel k domovům svých přátel a příbuzných, aby zvenčí volal jejich jména. Ke zničení vrykolaka bylo nutno použít tradičních metod, tedy prohnání dřevěného kůlu skrze tvora a odseknutí jeho hlavy. Po těchto úkonech někdy následovalo spálení těla. Příležitostně se také stávalo, že vědělo-li se o nemrtvém, že jde o původně exkomunikovaného, byla tato klatba knězem z vrykolaka sňata, čímž mu byl dán mír.
S Řeckem sousedící země jsou taktéž bohaté na vampyrický folklór. Bulhaři mají víru, která se velmi podobá tomu, čemu věří Řekové. Také zde povstávají upíři skrze násilnou smrt či neschopnost duše zemřelého nalézt klid. Příčinou zde mohl být i nedbale vykonaný pohřební rituál. Jakmile se zrodí "vapir" či "ubour" (záleží na oblasti) bude postrachem místních obyvatel tak dlouho dokud jej nezlikviduje "vampirdzhija" - bulharský lovec upírů. Někteří bývali odstraňováni pomocí dřevěného kůlu, jiní pak mohli být donuceni vstoupit do láhve s ikonou či svatým obrázkem.
V Rumunsku jsou upíři nazýváni "strigoi" či "strigoica" (mužský a ženský rod). Často jsou pokládáni za živé čarodějnice, které mohou opustit své tělo, kdykoli chtějí na někoho zaútočit. Tito živí upíři jsou nazýváni "strigoi vii". Naproti tomu nesmrtelní krev vysávající upíři jsou v této oblasti nazýváni "strigoi morti". Tito tvorové jsou tradičními upíry nejen proto, že v noci opouštějí své hroby a přiživují se na krvi živých, nýbrž také pro způsoby, jakými byli likvidováni. Rumuni věřili, že "strigoi morti" je možné česnekem udržet v bezpečné vzdálenosti, větévka divoké růže mu zabraňovala v opouštění hrobu a svaté symboly jej dokázaly zapudit. Samozřejmě, že preferovanými metodami bylo probodnutí kůlem a stětí. Z Rumunska také pochází víra v "nosferatu". Toto jméno bývá spojováno s krev vysávajícím upírem, jemuž je přisuzována schopnost mít sexuální styky s živými. Osoba je odsouzena stát se "nosferatu", pokud je nevlastním dítětem rodičů, kteří se narodili jako levobočci. K zlikvidování "nosferatu" jsou rovněž používány obvyklé evropské metody.
V Polsku a Rusku se setkáváme s folklórem, jehož součástí je i "upior" či "upyr". Oba tito tvorové disponují neobvyklým rysem, totiž že se potulují a útočí v době od poledne do půlnoci, což znamená, že přinejmenším polovina jejich aktivity spadá do denních hodin. Jejich neuhasitelná žízeň po krvi je však řadí mezi tradiční upíry. Oba tvorové bývají zneškodňováni tradičnímu evropskými způsoby, v Rusku však kromě toho bývala na "upyra", nalezeného ve své rakvi, vylévána svěcená voda.
Německý "nachtzehrer" se chová prakticky stejně jako "vrykolakas". Kromě toho však o něm bylo známo, že se přiživuje nejen na krvi živých, nýbrž i na tělech mrtvých.
Ve Velké Británii a Francii nenacházíme žádný významnější původní vampyrický folklór.
Ještě několik evropských zemí, o kterých nebyla zmínka, disponuje jistým druhem vampyrického folklóru, jsou si však v mnohém podobné s výše zmíněnými případy. Např. v Itálii existuje velice stará víra v živého upíra, který je nazýván "strega" a který se chová velmi podobně jako rumunský "strigoi vii".
Nyní si představme některé okultní či vědecké pohledy na problém vampyrismu. Tato vysvětlení je však možno aplikovat pouze na některé z případů a zdaleka neobjasňují existenci vampyrismu jako celku.
VAMPYRISMUS Z POHLEDU OKULTISTŮ
VÝZNAM KRVE
Jedním ze základních okultních principů je mystická moc krve. Funguje zde tzv. sympatetické pouto mezi krví a životem. Tato sympatetická pouta vznikají za předpokladu, že něco je možno použít k zastoupení něčeho jiného. Krev tedy zcela přirozeně zastupuje životní sílu, která je na ní závislá. Proto může upír použít v krvi ukrytou energii k tomu, aby udržoval při "životě" svoje tělo.
VAMPYRISMUS JAKO ASTRÁLNÍ JEV
Okultisté věří, že astrální těla určitých lidí mohou být po jejich smrti fixována na hrob, kde odpočívají, a že mohou vykonávat jakési výlety za získáním vitální síly živých, aby prodloužili svou záhrobní existenci. Mohou se však pohybovat jen ve formě astrálního těla. To by také vysvětlovalo záhadu, jak upír povstane z rakve, aniž by při tom rozrušil půdu. Jsou to obvykle lidé, kteří velmi lpěli na životě, měli nějaké silné sklony a vazby na pozemský život, od něhož se nemohou odpoutat.
NEOKULTNÍ VYSVĚTLENÍ
PORFYRIE
Existenci vampyrismu, lépe řečeno jeho hmotnou formu vzala na vědomí i věda a označila ji názvem "porfyrie". Termín porfyrie označuje metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození, dále mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení (a to i na obličeji a na rukou) a červené nebo červenohnědé zbarvení zubů. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Porfyrie se lečí transfuzí krve a vstřikováním hemu - jedné ze složek krevního barviva. Po doplnění chybějících látek do organismu nastane opět prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Ve středověku, kdy se málo cestovalo a byly časté sňatky mezi příbuznými, vznikala v některých oblastech celá centra "vampýrské" porfyrie.
"RENFIELDŮV SYNDROM"
Existují jedinci, kteří se již narodili s určitou psychickou potřebou pít krev. Jedná se o duševní poruchu, která je v současnosti označována jako "Renfieldův syndrom". Tuto poruchu lze na člověku vysledovat již v raném věku. Dítě, které je ji postiženo, bývá často přistiženo při vysávání krve z poranění, ať již vlastního nebo jiného dítěte. S tím, jak porucha postupuje, je jedinec jakmile dospěje, schopný zajít tak daleko, že se pro žádanou krev vloupe i do krevní banky.
NEZNALOST ANATOMIE
Zdánlivě nepřirozený vzhled "upírů" nalezených v rakvi můžeme v některých případech vysvětlit neznalostí anatomie tehdejších lovců upírů. Ti v minulých dobách neměli tutéž znalost medicíny, kterou máme my dnes. Když tedy exhumovali těla a vyjadřovali se k jejich vzezření, neměli de facto vůbec nic, s čím by tento jejich fyzický stav mohli porovnat. K tomuto nedostatku vědomostí si přidejme různá pověrečná přesvědčení těchto badatelů a zpochybnění jejich úsudku bude velice snadné.
Lovci upírů často překvapovala absence rozkladu pohřbeného těla, což je utvrdilo v názoru, že před sebou mají upíra. Pro tento dojem však existuje vysvětlení. Když se rozkládá mrtvola, mění se stav její tkáně. Někdy může i odpadnout svrchní vrstva pokožky, přičemž vnitřní vrstva mívá často na pohled narudlou barvu a nezasvěcenému může připomínat "novou pokožku". Během rozkladu se v mrtvole vytvářejí plyny, které jsou příčinou toho, že tělo začíná otékat. Pakliže je toto otékání pozorováno ve svých raných nebo naopak pozdních stádiích, mívá tělo vzezření poměrně celistvé. Starší zemřelá osoba tak může na pohled i omládnout, poněvadž jí jakoby zmizí vrásky a skvrny. A jelikož lovci pravděpodobně neočekávali, že najdou něco víc než kosti, mohla jim mírně opuchlá mrtvola připadat jako živá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowpeta snowpeta | Web | 16. března 2007 v 21:10 | Reagovat

teda v příštim životě bych chtěla bejt upír...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama