Sebeubližování

3. listopadu 2006 v 19:34 | verča |  Sebeubližování
Můžete si přečíst desítky, stovky i tísíce odborných článků o sebedestrukci (sebeubližování) , ale nikde nenajdete skutečně, proč si lidé tak strašlivou bolest působí. Odbornící píši něco, co se učili s největší pravděpodobností na škole, že je to porucha a musí se to léčit, ale ono se to léčit nedá, snad jen odvykat. V jejich článcích najdete pouze to, co teoreticky je, ale proč to dělá někdo prakticky? Co z toho má? Z odborných článků nevyčtete nic, než jen teorii. Jak jinak, když to nikdy nezažili. Ten kdo tím trpí, ten se prostě v tom nenajde.
Co je to sebeubližování?
Je to stav, kdy si člověk působí bolest bez vědomého a cíleného záměru zemřít. Každý z nás určitě někdy propadneme depresi a každý na to máme jiný druh ,, léčby" . Někomu pomůže klidná a relaxační hudba, někomu plná vana teplé vody a někdo si způsobuje neskutečnou bolest ostrými předměty npř. žiletkami nebo zrovna tím, co má poruce. Ale proč? Mohou být tři důvody:
1. Zmírnění úzkosti, vzteku či hněvu
1. Člověk se snaží fyzickou bolestí utéci před vnějším světem a problémy nebo se dostat do vnitřního klidu. Sebepoškozující tímto vyjadřuje svou vnitřní bolest a přesvědčuje se vlastně o tom, že stále něco cítí.
2. Způsob komunikace, vyjádření pocitů
Někteří lidé si do kůže vyrývají různé nápisy nebo značky či ornamenty. Vyjadřují jimi své vnitřní pocity. Jejich pomocí můžou sdělit to, co neumí nebo nemůžou povědět.
3. Potrestání / sebekontrola sebe samého/
Je důsledkem opakovaného trumatu, zahrnuje smlouvání se sebou samým a cílem bývá snaha ochránit druhé ( protože já jsem špatný/á) a sebekontrola. Sebekontrola je víc než ovlivnění něčeho. Ve skutečnosti nejvíce důvodů pro sebepoškozování má základ v potřebě se kontrolovat.
Kdo se nejčastěji poškozuje?
Člověk má sklony k sebekonstruktivnímu chování nejčastěji kolem 10- 16 roku života.Má depresivní stavy a potřebu ,,se kontrolovat"(jak jinak, než násilím). v rodině se objevilo nebo objevují násilí, zneužívání či týrání. Léčba je velice složitá a náročná. Není to otázka pár dnů, ale nekolika měsíců či roků. Nikdy se sebepoškozováním nezačínejte. Ani ne ze zvědavosti či legrace. je těžké přestat a navrátit se znovu do ,,normálního" života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 an... an... | 18. listopadu 2006 v 19:00 | Reagovat

ona ta bolest neni tag strašlivá...to ale nepochopíš...

2 P.Way P.Way | 19. listopadu 2006 v 10:15 | Reagovat

miluju ziletku moc mi pomaha.......a kdyz vydite jak ta krev tece to je proste aaaaaaaaaa

3 Market+ Market+ | E-mail | Web | 25. listopadu 2006 v 15:01 | Reagovat

podle mš ste jenom trpaky kterým to příde cool dělat tyhle věci a vy co ste sem psaly že to dělatá,neni to pravda,jenom machrujete 0_ˇ

4 verča verča | 25. listopadu 2006 v 21:08 | Reagovat

Market+: jasně sme trapky ale kdo nezkusil nepochopi

5 Katty Katty | 19. ledna 2007 v 22:16 | Reagovat

lidi ktery tohle delaj by se meli lecit...tohle neni normalni..kdyz tohle nekdo dela tak neni v poho..to stopro ne..dyt se tim proboha muze i zabit...ste fakt cvoci...

6 Iveta Iveta | E-mail | 20. ledna 2007 v 15:10 | Reagovat

no já nevím já to zkusila jednou a můžu říct ,že nechápu ,že to děláte.Já vím je to vaše osobní věc ,ale měli byste s tím něco dělat já jsem se svěřila svýmu hodně dobrýmu kámošovi a vysvětlil mi to.Holky ,ale i kluci ,měli byste si to uvědomit ,že na světě jsou mnohem důležitější věci než žiletky apodobně.Nechci tady dělat chytrou ,ale mám kamarádku ,která si sama ubližuje ,řeže se do nohou ,na ruce atd.je to opravdu nechutné se na tu holku koukat jak se trápí ,ale my ,její kamarádky se jí snažíme pomoc.Najděte si někoho kdo by se stím s váma poradil a zkuste to nějak omezovat.zatím se mějte pěkně a zkuste se nad tím zamyslet....pá

7 Vejunka... Vejunka... | 20. února 2007 v 16:14 | Reagovat

taky tohle dělám a snažim se přestat ale nejhorší je že mi nikdo nerozumí a nechápe...

8 Adys Adys | 21. února 2007 v 22:18 | Reagovat

vejunka:su na tom stejne.asi kdyby me nekdo z meho okoli zkusil pochopit a mluvil o tom se mnou tak mne to pomuze prestat.ale bud mam kamose kteri delaji to same co ja nebo ty co mne to vycitaji....rekla bych ze kdo nechce nepochopi

9 Veronika Veronika | E-mail | 8. března 2007 v 12:03 | Reagovat

Já myslím, že tvrdit tady, že je někdo trapka nebo ne, je zbytečné...Jsou lidi, kteří sebepoškozování  odsuzují, lidi, kteří to dělají z frajeřiny a lidi jako já...Když mi bylo kolem 15ti, naši se začali hádat...A nebyly to normální hádky jako u normálních rodin. Mamina tyhle výměny názorů totiž odnášela s modřinami, atd. Taťka ji mlátil a křičel, že ji zabije i přede mnou a moji sestrou. Bylo to strašné období (ale to je na dlouhé povídání). A já se tenkrát naučila zvláštní způsob jak se v těchle situacích uklidnit...vzít žiletku a pořezat se.

Teď je mi 21 let, řežu se stále...Nemám ráda hádky a nesnáším násilí. Vezmu žiletku, sklo, nůž nebo cokoliv jiného pokaždé, když někdo zvýší hlas. Řežu se do břicha a do rukou.

vím, že to asi není normální, ale nějak to nedokážu zastavit.

A říct to přátelům? Ví to jen můj přítel. Kamarádi by se mi asi vysmáli, nevěřili by mi nebo by si mysleli, že jsem frajerka, která chce být zajímavá...

Docela by mě zajímalo, jak dlouho se budu řezat.

Uvádím můj email, protože pokud někdo bude chtít, budu ráda, když mi napíše.

10 natinka natinka | E-mail | 30. března 2007 v 20:52 | Reagovat

opravdu, ted to uz nejde zastavit..tenkrát na lyžáku to bylo in mít vyřezaný ňáký to srdíčko ale já tomu totálně propadla...ten pohled na krev mě uklidňuje..ta štiplavá "bolest" když projíždí žiletka kůží...prostě vždycky když nemám co dělat nebo jsem sama tak sáhnu po něčem ostrým...a řežu si po rukách slova vyjadřující moje pocity...jednou jsem to přehnala a málem si podřezala žíly...snad to někdy neskončí bez toho málem...

11 Kathe Kathe | E-mail | 3. dubna 2007 v 21:41 | Reagovat

já ne dokážu přestat!!a možná ani nechci,ale to nikdo nepochopí dyštak mi můžete písnout rada si popovídam pa

12 Leňule Leňule | 24. dubna 2007 v 19:21 | Reagovat

Jn, potřebujeme se léčit. Uplně stejně jako každý kuřák a akloholik (a to i občasní, předpokládám, že?)

13 Zlute Kachne Zlute Kachne | E-mail | Web | 24. dubna 2007 v 23:09 | Reagovat

Všechny tu řikáte, kdo nezkusil, nepochopí. Proč zkoušet něco takovýho, jako se řezat do ruky/břicha/nohy, jenom kvůli tomu, abych někomu rozuměla?? To je trošku blbost... Každá z vás má jakýsi.. "právo".. zkusit to... Přesně jak se tady píše, hnedka tomu propadnete. Ale proboha, copak se problémy musej řešit jedině ubližování sami sobě?

Taky mám kamarádku, která se řeže. Na chvíli přestala, pak s tim zase začala, protože to nevydržela. Prostě totální závislost. Ale je to hnus vůči vašemu tělu.. Řezat se kvůli tomu, že vám to "pomůže", ale tělu to působí bolest. To mi přijde trochu nenormální...

Jasně, já se nikdy neřezala a nechci, aby ste měli dojem, že vám chci za to nadávat, ale já bych to ráda pochopila, aspoň jedinej inteligentní důvod, proč s timhle začít a pokračovat v tom. Někdo začne s drogama, někdo s alkoholem, někdo s řezáním. Všechno je to ale úplně stejný. Začíná to ze stejnýho důvodu - buď frajeřina (jo sou takový pitomci.. těm bych přála ať si zajdou k psychiatrii), anebo deprese, život na nic...

Taky by mě zajímalo, co řezání vůbec může přinášet.. Až na "uspokojující" pocit...

14 Terka Terka | E-mail | 7. května 2007 v 16:19 | Reagovat

Miluji sebeoubližování...MY BEST FRIEND IS ŽILETKA kdyžtak me nekdo pisnete kdo se řeže na 391-187-954 odepisnu vem už se teším tak ahoj

15 Gaba Gaba | 28. května 2007 v 18:08 | Reagovat

Ahojky asi nejsem jedina kdo si ubližuje ale to je život a kdo to nerozumi asi rozumět nebude prposptě mě to pomaha si ubližovat je to jako droga nebo co a kdo tomu nerozumi tak at se mi nesměje že jsem blazen

16 Silvie Silvie | E-mail | 12. ledna 2008 v 0:28 | Reagovat

Já nepochopím jak můžete být všichni tak naivní a myslet si že nějaká léčba pomůže!!!!!!!ono to totiž není pravda a když se léčím pravidekně a s velkým úsilím tak mi ani oni nedokážou pomoct!!Sem závislá a vím jedno že můj život tím taky skončí...protože si ho bez toho nedokážu představit...miluju mou žiletku je to moje nej kámoška a svůj život si bez mé lásky nedokážu představit!!!Nepřestanu já to vím a tak se do mě konečně všichni neserte!!!!

17 Tereza Tereza | 1. února 2008 v 18:18 | Reagovat

Ja jsem se řezala hodně dlouho ale už jsem se z toho dostala a jsem věrná jední kámošce kterám mě z toho dostala myslela jsem že taky nepřestanu ale ono se přestat dá ale musí se taky chtít ja mam na celé ruce jizvy už mě to tam asi zůstane na vždy ty jizvy ale jsem ráda že jsem přestala taky jsem měla hrozné deprese a trápení atd.. ale přestala jsem ze dne na den jde to přestat ale jenom se musím chtít...

18 hwezdickka hwezdickka | 19. dubna 2008 v 13:09 | Reagovat

Taky se řežu už přes rok!Chtěla sem stím přestat a myslela sem že sem s tím přestala,ale pak přišla další rána a ta mě srazila zase k mejm kamarádkám žiletkám!!!Souhlasím s P.Way taky miluju když ta krev teče a já se na to můžu koukat a stráášně mi to pomáhá a ten sqělej pocit úlevy!!A taky sem při TERCE žiletka = my best friend!!! A že je to závyslost která by se měla léčit?Myslím že to je něco jako kouření! Kuřák si ničí plíce a mi ruce!!!Feťáci fetujou,kuřáci kouří a emaři si ubližujou!!§Mno nemusí to bejt jen emaři!Ale něco vám řeknu!!AŤ ŽIJOU  ŽILETKY a SEBEUBLIŽOVÁNÍ!!Když není kdo by nám pomohl tak aspoň ty žiletky nám rozumí!!!

19 hwezdickka hwezdickka | 19. dubna 2008 v 13:10 | Reagovat

A stejně:Každej jednou umřeme ať dřív či později!!

20 Ella Ella | 21. dubna 2008 v 17:05 | Reagovat

http://bleedforme.blog.cz/

vlastní zkušenost .. trápení .. budu ráda když ten bloček navštíví někdo kdo mě pochopí...

21 Tereza Tereza | 9. června 2008 v 7:50 | Reagovat

Je tě chápu taky jsem se řezala ale už jsem se asi tak 1 mesíc neřízla a chápu jaký to je když má nikdo depku taky jsem jí měla a byla to moje možnost jak se z toho z bavit myslela jsem si že to bude lepší bylo ale čase jsem pochopila kolik ídi tym ubližuju byla jsem taky uplně na dně ale jizvy možná zůstanou ja jsem si to uvědomila trochu pozdě a na ruce a na noze mam jizvy a víte jak to pak vypadá vim ohdně že je těžký přestat ale ono to jde ale musím te chctít ja jsem se řezala asi tak 1 rok postupně jsem pochopila že jde i bez toho žít ale nikdy to fakt nejde tak vás prosím tak to taky zkusítě stím přestat ono to jde ale pomalu.........

22 -Aranka- -Aranka- | E-mail | 24. září 2008 v 22:20 | Reagovat

sebepoškozování je mrcha... připravilo mně skoro o všechno. jednou málem i o život. jediný kdo mně chápe a snaží se mi pomoct je přitel. přestat s tím určitě jde, jen to chce pevnou vůli. já ji bohužel nemám :-(

23 Klarina Klarina | E-mail | Web | 2. ledna 2009 v 9:33 | Reagovat

Problém je, že hodně lidí, co si ubližuje nechápe, že neubližuje jen sobě, ale i jiným! Vy si ubližujete fyzicky, překrýváte psychickou bolest, pomáhá vám to! Ale díky tomu způsobujete psychickou bolest své rodině, přátelům... .

Každý nemá tolik vůle, aby přestal, ale myslím si, že určitě máte aspoň jednoho kamaráda, přítele, rodinu... ,prostě někoho, kdo by vám pomohl. Horší je, že musíte chtít samy, což se hodně lidem nechce... .

Jak říkal můj přítel, je lepší se pořezat než ten problém řešit.

Klarina

24 sun sun | 2. února 2009 v 17:21 | Reagovat

sun is dead

25 Johnydookie Johnydookie | 8. listopadu 2009 v 13:57 | Reagovat

samý puberťácký emo keci...píšou sem 13ti letý holčičky a machrujou s tim že se chtěj zabít no tak to je moc i na mě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama