Listopad 2006

Anděl

30. listopadu 2006 v 18:51 | verča |  Povídky
Desetileté Aničce se zabila před měsícem starší sestra při autonehodě. Aničku to hodně vzalo, neboť Martina se o ní starala moc dobře. Byly to velké kamarádky, se vším si pomáhaly i přes věkový rozdíl 4 let…

Sněhové vločky tiše dopadají na okenní římsu. Malá Anička nepřítomně kouká z okna na hvězdy. ,,Která z nich je asi Martinka?" klade si tutéž otázku každý večer a každý večer také usíná s velkým pláčem. Vždycky jí přijde uklidnit maminka a vypráví jí pohádku o andělíčkovi Petronelkovi, toho má Anička moc ráda…

Dneska jí maminka vyprávěla, jak Petronel pomáhá Martince v nebíčku. Anička usnula…

,,Kde to jsem?" diví se Anička, když se najednou ocitne v bílé chodbě s velkými vraty na konci. Zaklepe. Nikdo se neozývá, přesto však vstoupí dovnitř. To co spatří, ji doslova vyrazí dech. Vypadá to jako ráj… všude květiny, andílci, a lidé, milí lidé. ,,Ahoj Aničko," zaklepe jí nějaký andílek na rameno. ,,Jejda," lekla se. ,,Jak se jmenuješ a odkud víš, jak se jmenuju já?" ptá se Anička trošku vyděšeně. ,,Já jsem Petronel." ,,Jůůůů," tak krásné, když Anička vždycky vykulí ta svá modrá očka, když je šťastná. Pojď se mnou, něco ti ukážu…. Chytí ji za ručičku a vede ji tím rájem. Anička je z toho všeho mimo, nikdy nic takového neviděla. Není to stres, hluk, škodolibost, zlost, smog atd. co zná z domova. Všude kolem čistota, bělost, květiny, nebeská vůně a samí hodní lidé… A těch andělů co je tady! To je paráda! Projdou kolem skupinky malých andílků, kteří si vesele prozpěvují. Dojdou až k malému potůčku. ,,To není možné! Martinko, jsi to ty????" zavolá a rozběhne se k postavě, která z potůčku nabírá živou vodu. ,,Aničko! Sestřičko moje!!" Martinka obejme Aničku. Obě pláčou….. ,,Tak se nám všem po tobě stýská, proč jsi nás opustila?" Anička je zmatená, ale šťastná. ,,Aničko, tak už to na světě bývá, že lidé se rodí a umírají, každý někdy zemře i ty, ale kdy každý z nás opustí lidský svět navždy, o tom rozhoduje Bůh." ,,A nemohla bych tu s tebou už zůstat, Martinko?" ,,To nejde, Aničko, přece bys neopustila maminku a tatínka, byli by moc smutní, spolu se tu zase setkáme, až přijde čas… Teď se vrať zpátky a užívej si každého dne, protože každý nový den může být tvůj poslední. A už se prosím kvůli mně tak netrap, usmívej se. Já se tu mám báječně a kdykoliv se mi chce, můžu se na vás podívej, mám tě moc ráda.." ,,Já tebe taky, Martinko," objaly se a Martinka zmizela v dáli.

Ráno se vzbudí, zmateně se rozhlíží kolem sebe. Byla to pravda nebo jen sen? Na polštáři objevila pírko z andělských křídel…

Proč jsi musel odejít???

30. listopadu 2006 v 18:46 | verča |  Povídky
Stojím tam, odhodlaná a plná síly, dnes ti toho musím tolik říct, dnes, dnes budu mluvit jen já a ty budeš poslouchat.... Vůbec nevím, jak mám začít.. Proto bez pozdravu vyhrknu to, co mě tíží nejvíc.
,,Proč? Proč tak najednou? Řekni mi proč?... Já tě přece miluju! Tak proč to takhle muselo skončit?" Vyhrkly mi slzy, snažím se je setřít rychle, asi mám strach, abys je neviděl. Snažím se pokračovat dál...
,,Bylo nám spolu tak pěkně nebo ne? To jak jsme se tenkrát potkali, na to nejde zapomenout, ty schůzky v parku, brouzdání ve sněhu, skákání v kalužích, byli jsme jak malý rozjančený děti. Skákali jsme panáka, jezdili na koncerty, potmě hráli na schovku, podnikali hromadný akce s partou, hádali se, i ty hádky byly krásný, hlavně to usmiřování, co po nich následovalo. Milovali jsme se snad všude, v posteli, v autě, v orosené trávě, na kuchyňský lince, na koberci... A teď? Zbyly jen vzpomínky, jen ty jediný zůstaly. Proč to sakra skončilo, tak najednou. Měli jsme se přece krásně, nebo ne? Bylo ti snad se mnou špatně? Dnes by to byly dva roky, přesně tak, dva... Ty sis na výročí nikdy moc nepotrpěl, vím... Já vím.... Ale přesto sis párkrát vzpomněl.. Poprvé jsi mi donesl růže, byly k našemu ročnímu výročí, tu vůni cítím ještě teď. Bylo to krásný a hlavně nečekaný, nemyslela jsem si, že si vzpomeneš, ale ty jsi nezapomněl.." další příval pláče, nemůžu ho zastavit, nejde to... Já tu ale před tebou brečet nechci. Ne já nechci brečet. Jsem přece silná. Musím, musím být silná... Chci ti toho tolik ještě říct..
"Proč se to muselo stát, hm? Plánovali jsme společný prázdniny u moře a najednou..." hlas se mi zlomí, nemůžu dál, to nejde... Zase pláču... Nedokážu to, neumím být zase silná.
,,Říkal jsi, že mě nikdy neopustíš, že jsem jediná, kterou kdy miluješ. Byla jsem tvoje princezna. Tak proč? Promiň, promiň mi to, není to tvoje chyba, osudu neporučím, bohužel, chtěla bych, strašně moc bych chtěla, kdybych byla čarodějkou, tak bych si přála, abys napořád zůstal se mnou. Kdyby, kdyby, kdyby.... nejsem čarodějka, ne, já ne, osud změnit nemůžu," začínám zase brečet, když jsem sem vcházela, slibovala jsem sama sobě, jak silná budu, ale nejde to, prostě ne... ,,Promiň, musím už jít," odcházím pryč, nečekám na tvou odpověď, tady by se mi ani žádná nedostala, mrtví přece nemluví....
Naposled se otočím k tvému hrobu a do ticha špitnu... ,,Miluju tě, sbohem," ale to ty jsi vždycky věděl, tak proč ne ten opilej řidič? Zůstaly mi po tobě jen vzpomínky a to proklatý slovíčko ,,proč?"...

Utrpení

30. listopadu 2006 v 18:43 | verča |  Povídky
Je jí dvacet let a mnoho lidí z jejího okolí si myslí že je to ještě životem nezkušená mladá dívka.Ale pro většinu ztěchto lidí by se zde hodilo rčení ,,zdání klame".
I když je teto dívce dvacet let, zažila už mnoho utrpení a bolesti.
Ne z nemoci ale od svých blízkých, od těch od kterých to člověk nejméně čeká.
Její dětství, které se snad ani dětstvím nedá nazývat bylo spíš brzkým dospíváním.
V dětství žila se svými sourozenci u své matky a nevlastního otce.
Její matka byla skoro pořád v nemocnici, protože jí její manžel neustále bil.Mezitím co její matka byla v nepřítomnosti se musela ještě malá holčička probudit z dětských radovánek, snů a nadějí a starat se o své dva mladší sourozence.
Musela se naučit vařit, pečovat o domácnost, žehlit a pečovat o své sourozence,ve věku kdy si ještě malé holčičky hrají s panenkami.Ale ona si s panenkami hrát už nemohla.
Její nevlastní otec jí hrozil že když se nebude starat o domácnost a sourozence v nepřitomností její matky a co on zatím chodí se opíjet někam do hospody,tak jí ublíží jako její matce.
Holčička měla strach z toho co by se mohlo stát kdyby neuposlechla.Měla strach z těch ran které by mohla utržit jako utržila její matka.
Vybavila si ty červené otisky na tváři a na dalších částech jejího těla, které později zmodrali a nebo zfialověli.Vybavila si křik a pláč své matky, prosby, aby jí už neubližoval.Její sliby, že už bude poslušná manželka.
Když si na toto všechno vzpomněla, celým svým tělem se otřásla.
Každým dnem boha prosila aby toto utrpení už skončilo.
Ale to ještě nevěděla že jí čeká ještě mnohem větší utrpení a to ne od svého nevlastního otce ale od své vlastní matky.
Krátce po rozvodu její matky s nevlastním otcem se objevil u nich doma její starší bratr. Kterého dívka skoro vůbec neznala (když jí nebylo ještě ani tři roky byla její matka provdaná za jejího otce a po rozvodu soud staršího bratra svěřil do péče otce a jí do po péče matky).
Starší bratr byl pak po čase svěřen matce do péče.Protože jejich otec šel do vězení za to, že neplatil výživné.
Dívka byla štastná, že má nového sourozence.
Ale toto štěstí v krátké době pominulo.
Její bratr se s její matkou pro ni stali tou největší noční můrou, mnohem větší než jakou byl pro ni její nevlastní otec.
Její noční můra začala tím že se její matce ztrácely peníze a její bratr to sváděl na ni.
Dívka se jí snažila vysvětlit že to není pravda.Ale pouhý bratrův výmysl.Ale to dívce nepomohlo, protože matka bláhově věřila staršímu bratrovi.A pokaždé kdy se toto udalo,matka vzala opasek nebo prkýnko a dávala své dceři velké bolestné rány.Po kterých zůstaly modřiny na těle, které ani tak nebolely jako rány na duši.
Dívka najednou prožívala to co nechtěla prožívat když viděla jak to samé kdysi dělal její nevlastní otec její matce.
Toto se opakovalo nejen pokaždé když se ztratily peníze její matce ale když také její bratr lhal že uklízel doma a ona neuklízela.
Dívka se snažila marně hájit, snažila se matce říct skutečnou pravdu ale matka jí vůbec neposlouchala.Ale tímto to pro dívku nekončilo.
Bratr jí začal také slovně napadat.A to nejen doma ale i před kamarády, ve škole a všude kde byla k tomu možnost.
Dívka se začala přejídat, začala být závislá na televizi, utíkala nejen do světa filmu ale i do světa četby.Postupně si začala vytvářet svůj vlastní svět.
Ve kterém jí nikdo neubližoval.
Ale ani to po čase už nestačilo.
Už ani její vlastní svět jí neohranil před její matkou a starším bratrem.
Dívka se mimo domov přetvařovala.
K přetvařovaní se postupně přidavalo lhaní.Vymyšlela si o své rodině nepravdivé veselé příběhy kterým se všichni spolužáci ze školy i kamarádi z okolí jejího domova smáli na celé kolo a kterým všichni věřili.
A i ona sama si přála tomu věřit.
A přestože z jejího vymyšlení pociťovala jakousi úlevu.Čas jí ukázal že ani to jí nepomůže utéci před krutou realitou.
Nikdo by si nepomyslel že tato dívka prožívá bolestné roky svého života.
Protože tato dívka se snažila všemi způsoby zakrýt svůj nešťastný osud a tvářit se navenek šťastně.
Snažila se všechny oklamat nejen lhaním ale i tím že se snažila dobře učit a pomáhat spolužákům ve škole, ve školních kroužcích a kamarádum které posléze ztratila.Protože jí matka nedovolila chodit příliš často ven mezi své vrstevníky.
A čím víc toto utrpení trvalo, tím víc začala dívka ztrácet nadějí že někdy skončí.
A tím také začala pomyšlet na ukončení svého života.
Začala si vymýšlet způsoby, kterými by ho ukončila.
Ale nikdy nevzala v sobě odvahu si svůj prokletý život ukončit.
Jednou její matka jí vzala i s jejími dvouma mladšími sourozencami ke svému příteli na víkend a staršího bratra nechala doma.
Když po víkendu přijeli domů, matka zjistila že doma zapomněla před odjezdem kreditní kartu a že jí na bankovním účtě schází jistá finanční částka.
Matka přemyšlela o tom kdoby jí finanční částku mohl době její nepřitomností vybrat z bankovního účtu.Když o tom neustále přemyšlela,pochopila že jí peníze nemohla vzít její dcera která byla s ni o víkendu.Ale kdo jí jedině mohl jedině vzít peníze je její starší syn.Syn,kterému bezmesně věřila a kvůli kterému ublížila své dceři.
Najednou se vše obrátilo.
Starší syn se ke všemu přiznal ale jaký měl důvod svojí sestře tak ublížit to už neřekl.
Matka dívku prosila o odpuštění, začala jí slibovat že jí vše vynahradí.
Ale dívka se sama sebe ptala jestli dokáže někdy odpustit, jestli se jí někdy zahojí rány.
Jak čas utíkal, rány se pomalu zahojili ale nikdy se nezahojili zcela.
Místo ran zůstaly šrámy na duši.
Dívka ale pochopila že jestli chce být konečně štastná musí odpustit nejen své matce ale i bratrovi a nevlastnímu otci.
To co prožila dívka v tomto smutném příběhu prožívá mnoho i jiných děti na tomto světě.
Děti musíme hýčkat a hlavmě milovat.Protože děti jsou naši minulosti,přítomností a hlavně budoucností.

Sněhové vločky

30. listopadu 2006 v 18:23 | verča |  Povídky
Čekám na zastávce až mi pojede autobus. Stojím tu asi pět minut, ale je to jako věčnost, protože je hrozná zima. Všude je plno sněhu a další líně padá z kupy šedých mraků, které nehybně zejí na obloze. Ve snaze zbavit se dotěrných vloček za krkem, zachumlám se ještě víc do své šály a ptám se proč jsme se museli přestěhovat do zrovna do takové díry. Už od léta, kdy jsme se přistěhovali se mi tu nelíbí. Dům máme sice krásný, ale nikoho tu neznám a ta dotěrná sousedka od vedle mi někdy začíná lézt krkem. Je to ta správná dcera svých rodičů s vybraným chováním a vzhledem, proto neustále od mamky poslouchám, že to je kamarádka přesně pro mě. Z mých úvah mě vytrhl přijíždějící autobus. Konečně. Sednu na první volné sedadlo a koukám z okna.

"Proč se mračíme?", slyším jakoby někde z velké dálky. Tahle věta mě vytrhla z tupého zírání na ubíhající krajinu, ale než stačím odpovědět, posadí se vedle mě nějaký úplně cizí kluk. V domnění, že jsem ho neslyšela mi otázku zopakuje a tak mu odvětím: "Mračíme se, protože se svět mračí na nás". Tahle strohá věta ho očividně neodradila a tak pokračoval dál v hovoru. Tenhle kluk nevypadá zle a tak se s ním dám do řeči. Dozvěděla jsem se že bydlí tři bloky ode mě a že toho máme hodně společného. Vystupoval dřív než já, ale vzal si moje číslo s tím, že se určitě ozve.

"ZA DESET MINUT JSEM U TEBE, ZATIM PA,MILUJU TE.", čtu na displeji svého mobilu. Páni, už je to rok. Nechce se tomu ani věřit. Přesně před rokem jsme se potkali. Zadívám se skrz okno na padající vločky sněhu a vidím to jako včera, když jsem mrzla na zastávce a pak potkala Toma v autobuse. Zvonek. Seběhnu dolů abych otevřela. Tom mě přivítá polibkem a daruje mi červenou růži. Máme sice roční výročí, ale přišel jen na skok, protože musí pomáhat v rodinném obchodě. Dohodli jsme se, že si v sobotu všechno vynahradíme. Musí už jít, tak mi věnuje polibek na rozloučenou a vydá se přes cestu ke kilometr vzdálenému obchodu. Naposledy se otočí, aby mi zamával, ale v tu samou chvíli se ze zatáčky vyřítí auto. Můj výkřik přehlušil skřípot brzd a já sleduju jak Tom leží bezvládně na cestě. Z okolních domů začínají přibíhat lidé. Nemůžu se hnout, ale ještě předtím než se zhroutím zaslechnu, jak někdo říká: "Už je pozdě...".

Večírek

30. listopadu 2006 v 18:18 | verča |  Povídky
"Davide! Davide! ! Kráčel si v klidu večerní ulicí hluboce ponořen do svých myšlenek. Podpatky mu v pomalém rytmu klapaly na dlážděné podlaze. Chladivé kapky jemného jarního deště mu dopadaly na obličej a lehounký vánek si pohrával s jeho hustými hnědými vlasy. Počasí ani křiku si nevšímal a stéle ponořen do svého nitra kráčel domů. "Davide!" Zastavil se. Otočil se na podpatku a nepatrně se pousmál na postavu, které ho pomalu doháněla. Klára.
"Ahoj Kláro, promiň, ale vůbec jsem tě neslyšel. Běžíš takhle za mnou už dlouho?" Ještě jednou se pousmál a už úsměv z tváře nespouštěl. Měl ji doopravdy rád. Byla to velmi milá dívka, která ho dokázala pochopit když mu bylo smutno. "Néé, to je dobrý. Už jsem si zvykla, že jsi takový snílek Spatřila jsem tě teprve před chvilkou. Chtěla jsem tě pozvat na večírek, který pořádám. Budu mít totiž narozeniny." V opravdu kouzelném úsměvu ukázala své dokonalé bílé zuby. Vítr jí sfoukl do čela pramínek vlasů. David se chystal, že jí ho shrne za uši, ale než se stihl jen pohnout, pravačkou si jej v jemném gestu upravila sama. Neznatelně na něj mrkla. "Já vím, že máš narozeniny, dokonce jsem ti už koupil i dárek. Ale na ten večírek nepřijdu. Nezlob se prosím." Úsměv, který ještě před chvilkou zdobil její nádherné rty, najednou zmizel. Asi by byla opravdu ráda, kdyby tam přišel. Mrzelo ho, že ji takhle ranil, pokud se jí to doopravdy dotklo, ale nemohl tam jít. Nechtěl. "Vždyť víš, že takovéhle věci nemám vůbec rád." "Jo, to vím. Dokonce jsi se mi to pokoušel i jednou vysvětlit, ale abych se přiznala, asi tomu pořád moc nerozumím." Pomyslel si, že ji asi i chápe. Není divu, že tomu nerozumí. Jsou věci, které člověk nepochopí, dokud si je sám nezažije. Navíc pokud jejich vysvětlení zní tak paradoxně. "No víš, když já nerad bývám sám." Zatvářila se docela udiveně. Co by taky mohl čekat po takovéhle větě, kterou se omlouval, že nepřijde na večírek plný lidí. "Ale proto tě tam přeci zvu, ne? Abys nemusel být sám." Trošku se zdálo, že se v prvním slově zakoktala. Tvářila se čím dál tím zmateněji.
"Jenže já tam stejně budu sám. A to je na tom to nejhorší. Být sám uprostřed davu lidí. Koukat se, jak celá místnost okolo tebe září, jak se všichni lidé dobře baví a ty jsi jimi přehlížen. To radši budu tam, kde můžu být alespoň se svými sny." "Ale vždyť bys přeci nemusel. Kdybys chtěl, tak bys přeci nebyl sám." "A co když teda nechci?" Zatímco ona poslední větu skoro zašeptala, David začínal křičet. "Co když teda nechci? Znáš vůbec ty dnešní lidi? Všimla sis toho okolního světa, ve kterém žiješ? Vždyť je to slyšet ze všech stran. Drž hubu a krok, nebo nebudeš stíhat. Kdo nestíhá je pozadu a kdo je pozadu je out. Kdo není in, s tím se já nebavim. A já nechci být in. Nehodlám se měnit jenom proto, abych se někomu zavděčil. Jestli mne nebudou brát takového, jaký jsem, ať mě radši neberou vůbec. Proč bych se jim měl nutit a přetvařovat se?!"
Stáli uprostřed ulice a dívali se na sebe. On chytal dech po svém monologu a ona nebyla schopna jakéhokoliv slova. Tiše stáli před výkladní skříň uprostřed stále trvajícího deště a dívali se na sebe. Jejich oči se stále sledovaly. Oba dva přemýšleli. A každý nad tím, co si asi myslí ten druhý. David stál bez hnutí v dešti a díval se na dívku, na jejíž oslavu odmítal jít. Na dívku, kterou miloval. Díval se jí do očí a zdálo se mu, že pláče. Snad viděl skutečnou slzu na její hebké tváři. Možná to byla jen kapka deště.
Konečně prolomila ticho vzlykavým šepotem: "A ty si myslíš, že já jsem jako všichni ostatní, které tu popisuješ? Chtěla jsem tě tam mít, abych mohla být s tebou. Já tě mám ráda takového, jaký jsi. Mám tě RÁDA DAVIDE!" Ano, opravdu plakala. "Sbohem," zašeptala, prudce se otočila a odešla. "Kláro. Kláro! Počkej!" Pozdě. Už zmizela. Spustil se pořádný liják a Kláru pohltila mlha. "Promiň."
Pomalu se vydal domů. Když odemykal dveře od vchodu, byl už celý promoklý až na kost. Nevadí. Doufal, že déšť smyje všechny jeho hříchy. Převlékl se do suchého oblečení, posadil se do křesla a přemýšlel.
Už se rozhodl. Zvedne sluchátko telefonu, na který už dvě hodiny bez ustání koukal a vytočí to dobře známé číslo. Zavolá jí. Omluví se jí. Řekne, že je mu opravdu líto, že jí takhle odmítl a že na její oslavu přijde rád. A pak jí konečně řekne pravdu. Řekne jí, jak moc mu na ní záleží. Řekne jí, že moc jí miluje. Ale to nejdůležitější si nechá pro sebe. Už vzdal svůj boj. V koutku se objevila první slza zklamání a kapitulace. Klidně bude jako všichni ostatní. Uvnitř se nikdy nezmění, ale se slzou stále se choulící v koutku oka bude držet krok s ostatními. Už nechce být sám. Hlavně nechce být bez ní. Radši se bude do konce života probouzet v slzách sám sebou zklamaný, než aby navždy ztratil tu, kterou miloval

Nový Report s vynikající kompilací

30. listopadu 2006 v 18:03 | verča |  Music

report1206.jpgNové prosincové číslo hudebního časopisu Report(s Boratem na obálce), které vychází ve čtvrtek 30. listopadu, bude obsahovat jako přílohu CD kompilaci s překvapově našláplým tracklistem.

Československým partičkám The Airbags, Clou, Albion, Landmine Springs, Plus Mínus, The Switch a 5th April zde dělá společnost také několik zahraničních hc-emo kapel - Aiden, Bullet For My Valentine, Comeback Kid, Lostprophets, Spitafield a The Audition.

Časopis koupíte od čtvrka 30. listopadu společně s cédéčkem za 99 Kč případně 135 Sk.

Druhy sebevražd

29. listopadu 2006 v 18:21 | verča |  Sebeubližování

Sebevražda plánovaná, bilanční

Jde o naplánované rozhodnutí, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje v naprostém soukromí, pouze člověk s velmi pomstychtivým motivem s sebou chce vzít co nejvíc jiných lidí. To je případ fanatických teroristů nebo prostě člověka v hlubokém týlu nepřítele, ať se jedná o jakékoliv pojetí výrazu nepřítel (osobní, válečný, atd.). Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci touha po klidu a dosažení pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny nejbližšího okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky "volání o pomoc", pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav.

Sebevražda impulzivní

Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích ("padla poslední kapka"), může působit velmi náhle. Šok z momentálního psychického úrazu překryje vše ostatní a dokáže překrýt i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zdržet, roste šance na potlačení této nejjednodušší zničující optiky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí.

Sebevražda předstíraná

Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah se zajistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil - tedy vydírané osoby. "Bolí mě to proto, že jsi byl zlý." Hrubší zacházení s vyděračem se ukázalo jako celkem přínosné. Ve zdravotnických zařízeních bývali "práškaři" nuceni podílet se na úklidu po výplachu žaludku, řezné rány se zašívaly bez většího umrtvení. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.

Drowning Pool nahrávají nové album

29. listopadu 2006 v 15:22 | verča |  Music
Texaská parta Drowning Pool v posledních dnech pilně připravuje svou třetí řadovou desku, o čemž svědčí i nasledující zpráva kapely:
"Jak možná většina z vás ví, v současné době jsme doma v Texasu, kde nahráváme naše nové studiové album! Všechno jde skvěle a myslím si, že věci už nemohou být o mnoho lepší, než jsou v tuto chvíli. Samotné album bysme mohli stihnou nahrát ještě do konce tohoto roku, takže datum vydání zatím vypadá na konec února nebo polovinu března."

"Děkujeme za vaší trpělivost! Ani nemůžeme říct, kolik pro nás vaše neustálá podpora znamená."

Drowning Pool byli před nahráváním nové desky znovu nuceni vyměnit zpěváka, tentokrát je jím Ryan McCombs, zakladatel stylově velmi podobném kapely Soil.

The Used prozradili první informace o singlu

29. listopadu 2006 v 7:18 | verča |  Music
theused_pr1.jpgQuinn Allman, kytarista The Used, prozradil v časopise Guitar World, že prvním singlem ze třetí desky kapely bude písnička Handsome Awkward. "Zní to jako, když se Aerosmith s někým poperou," řakl k písničce Allaman. "Nemám ponětí s kým, ale zní to jako záchvat Stephena Tylera. Je to hodně bluesový, opřený o dobrý kytarový riffy. Takový tvrdší styl na způsob Zeppelinů."

Nová deska The Used by měla vyjít v únoru nebo březnu příštího roku.

Peta2 ocenila AFI a Rise Against

29. listopadu 2006 v 7:16 | verča |  Music
afi_all.jpgOrganizace Peta2, zabývající se ochranou práv zvířat, vyhlásila své hudební ceny. Oceněni tak byli například AFI nebo třeba Rise Against. AFI získali ocenění pro nejlepší vegetariánskou kapelu. Vždyť všichni její členové jsou vegetariáni nebo vegani, včetně frontmana Davey Havoka, který je velkým zastáncem zvířecích práv.

Rise Against jsou podle organizace zase kapelou, jejíž písnička Ready to Fall se letošní rok nejvíc zasadila o práva zvířat. "Videoklip k té písničce má za cíl všem ukázat, co se děje na světě a co lidi dělají této planetě a zvířatům," řekl při této příležitosti kyarista Chris Chase.

Labelem, který dbá na práva zvířat, byla zvolena značka Trustkill. Ten byl jedním z prvních sponzorů Peta2. Nejlepší nováčkem v oboru byl zvolen frontman Nine Inch Nails Trent Reznor, který šíří své dojmy z dokumentu Peta, který zachycuje obchod s kůží v Číně v jehož rámci je každý rok zabito několik milionů psů.

The Delivery

28. listopadu 2006 v 18:38 | verča |  The Delivery
Vznik skupiny Delivery se datuje na jaro roku 2006, kdy se bývalí členové skupiny Forsage Martin Fornbaum (zpěv), Tomáš Votava (kytara) a Zdeněk Votava (kytara) nenechali odradit těžkými začátky a začli pilně zkoušet a pracovat na vlastních písničkách.
V létě přichází baskytarista Jiří Podlena a na podzim konečně končí naše dlouhé hledání bubeníka - toto místo obsadil Zbyněk Tuma.

Takže tohle je úplně skvělá začínající kapelka od nás z Plzně a pokud se neproslaví teďko tak někdy dýl určitě jo páš sou to prostě šikovný chlapcí :)

Edguy

28. listopadu 2006 v 18:07 | verča |  Edguy
Všechno to počalo v městě Fulda (Německo) v roce 1992, tehdy se sešlo pár kluků a založili kapelu. Nejdříve zkoušeli hrát KISS, AC/DC a IRON MAIDEN. To však rychle upadlo a chlapci se chtěli věnovat vlastní tvorbě. Ale štěstí jim na začátku nepřálo."Lidé se našemu druhu hudby ze začátku vysmívali", říká Tobias Sammet, zpěvák kapely. Ale Edguy se postupem času zlepšovali a teď se můžou smát oni. Nahrávací společnosti, které je nechtěli, se teď můžou přetrhnout a nabídkami nešetří, ale hoši z Edguy jen říkají: "Měli jste svou šanci - nevyužili jste ji!"
I po pěti letech práce, kdy pořád obcházeli různé nahrávací společnosti, je konečně vzala malá hudební firma AFM - Records, která nabídla nahrát pěti studiových alb(1997-2003): Kingdom Of Madness (1997), Vain Glory Opera (1998), Theater Of Salvation (1999), Savage Poetry (2000), Mandrake (2001), dvojalbum koncertu Burning Down The Opera (2003) a dovolila nahrávku dvou sólových alb Tobiase Sammeta Avantasia (první část vydala v roce 2001 a druhou v roce 2002).
S novými alby kapela získávala cenné zkušenosti a její skladby mířily k dokonalosti. Poslední turné k albu Mandrake se protáhlo na více než rok a prošlo přes dvacet států na čtyřech světadílech(Evropa, Asie, Austrálie, Jižní Amerika, USA). Možná že je někteří lidé nemají v oblibě ,ale musíte uznat že přinesli oživení do této metalové scény.
První reakce novin a časopisů přinesly jediné:Edguy uspěli s jejich posledním albem Mandrake na každém místě! Uslyšíte, že é pecky jsou silnější a propracovanější než všechna CD, které doteď vydali. Na této desce můžete slyšet velké umění kapely. A je to taky první CD, kde si chlapci pro své skladby pozvali "Německý filmový orchestr Babelsberg". 2. února 2004 Nuclear Blast vydává EP King Of Fools a 15. března společnost konečně vydala nové album Hellfire Club. Edguy jsou jedna z mála skupin nové generace, která hraje tento druh hudby pro mladé fanoušky s takovou vervou a na takové vysoké úrovni.
http://www.musik-base.de/images/groups/Edguy.jpg
http://www.suezine.fi/pic/raportit/Tuska03/Edguy.jpg
http://www.nuclearblastusa.com/bands/edguy/edguy.jpg

Korzet

26. listopadu 2006 v 16:43 | verča |  Ostatní věcičky

Korzet - historie
Proč právě korzet?
Myslím, že korzet má velké kouzlo. Erotický náboj. Smyslný a zároveň děsivý úkol, redukci ženské postavy, extrémní vliv na tvar ženských křivek. Drtí svoji silou jejich pas, povznáší a dává důraz ženským prsům. Žena trpí a zároveň se stává krásnou. Žena získává neobyčejnou vizuální sílu a v člověku probouzí pocit podřízenosti. Stává se otrokyní korzetu a otrokářkou našich nízkých pudů. Korzet je černá magie módy. Oslňuje, podmaňuje a vzrušuje. Proto jsem se rozhodl zpracovat právě tento článek a přidat několik zajímavých fotografií.
Co je to korzet?
Korzet je součást oděvu, která má za úkol tvarovat ženské torzo, zvýraznit ženské křivky, "extrémně" redukovat pas a zploštit či zvednout prsa.
Historie Korzetu.
Pokud budeme pátrat po době vzniku této součásti ženského šatníku, musíme se vydat mnohem dál, než jsme čekali. Dokonce první stopy po užívání korzetu, lze najít již v neolitických archeologických nálezech v Anglii - Brandon v Norfolku. Na tehdejších kresbách, bylo možné spatřit ženy v těsně sevřených korzetech ze zvířecí kůže. V některých jeskyních byly nalezeny kamenné panenky v korzetech převázané a stáhnuté šlachou z ptáků a malých zvířat.
I kolem roku 1700 před naším letopočtem se odhaduje časté použití korzetů. Ženy nosily kolem pasu malinké opasky a dá se říci, že se předháněly v jejich malých rozměrech. Nosit a kupovat si menší a menší opasky kolem svého štíhlého pasu, se stalo doslova posedlostí. Podle nálezu těchto miniaturních opasků a kreseb z té doby, se dá počítat s častým užíváním stahovacích korzetů, které zeštíhlovaly ženský pas do extrémně drobného obvodu.
Další stopy po užívání korzetů pocházejí z maleb na hrnčířské hlíně nalezené na Krétě, v Egyptě, Římě, Řecku a Asýrii.
Řecké ženy nosily řadu několika pásků, tvořících jakýsi skládaný korzet. Krétské ženy nosily těžké široké opasky a vesty "bolero", které podporovaly jejich prsa. Ženy v Egyptě měli korzet zabudovaný přímo v šatech a Římané považovali korzet za něco, co je povyšovalo nad chudinou a otroky. Proto se prvky korzetu, objevovaly jak v dámském šatníku, tak i v pánském.
Odkaz na korzet lze najít i v bibli. Ve třetí kapitole Isaiah. Křesťané užívali omotané lano kolem pasu a později se začaly dovážet z Istanbulu a Alexandrie škrtící pásy, s bohatou výzdobou ovlivněnou Východem.
13. - 14. století
Během 13. a 14. století se postupem času začalo nosit stále těsnější a upjatější oblečení. Úprava siluety těla byla dosahována tuhými výrobky a korzety byly nedílnou součástí tehdejších šatů. Tyto oděvy byly známé, jako šaty do kytlice. V Anglii byly šaty do kytlice klasické župany s korzety uloženými uvnitř jako součást županu. Chaucer se zmiňuje ve svých historkách, o pestrých barvách těchto ženských šatů do kytlice. Později se také objevil módní výkřik nazvaný "Surcoats". Šlo o část oděvu nošenou jako svrchník, který pevně uzavřel tělo a udržoval tělesné křivky, volnějším způsobem než korzet. To, že se však nosila tato část jako svrchník, považovala se za něco oplzlého a Karel V. prohlásil, že kdo bude tuto součást oděvu nosit, bude vyloučen ze společnosti.
Ženy v korzetech mnohdy nebyly schopné sedět a především byla omezena možnost normálního dýchání. Proto se často stávalo že ženy omdlévaly. Korzet ve své extrémní snaze ženu maximálně zúžit často dokonce znatelně deformoval vnitřní orgány.
Viktoriánské ženy věřily tomu, že čím těsnější korzet, tím čistější mravy. Povolené tělo se často považovalo za hřích. Povolnější tělo se rovná povolnější ženě. Ctnost proto s korzetem přinášela mnohdy velké utrpení a bolest, kterou však ženy trpěly.
Dělnické ženy nenosily těsné korzety, protože by byla omezena jejich práce. A tak nosily jen hadrové volnější korzety, které jen lehce obepínaly tělo.
14. století
Příchod hedvábí do módního průmyslu ve 14. století přinesl častější využití hedvábí, brokátu, sametu a damascenské oceli. Tyto materiály plnily účel ozdoby a podpory tělesných křivek. První hladký korzet s ocelovou výztuží vznikl v Itálii a nesl jméno "Coche". Později se dostal také do Anglie. Korzet vypadal hladce, rovně, měl velice tuhé linky a distancoval se od využívání ozdobných krajek a šperků. Nejranější železná výztuž korzetu je datována na rok 1556.
16.století
V 16.století byl kostým s korzetem jakousi symbolikou společenské pozice, hodnosti a bohatství. Korzet hrál velkou společenskou roli. U francouzského dvoru, pod vlivem Kateřiny de Midici, nosily ženy korzety stále upjatější a těsnější. Ženy si vytvářely přímo kuželkovitý tvar těla. Jejich opasky nebyly širší než 15 palců. Dokonce se tvrdilo, že se vyskytovaly i opasky 13-ti palcové. Což se zdá být již velice extrémní představou.
Také konstrukce korzetu si v 16.století prošla jednou zajímavou změnou. V nových korzetech šlo o čtyři talířovité prvky s dírkováním, spojené po stranách a s možností vstoupit do tohoto obleku zádovým otvorem se šněrováním. Korzety obsahovaly kovové části, jenž stále udržovaly vysněný tvar těla a pevně ho svíraly. Korzet se stal normální součástí dámských šatníků, ale stále šlo především o módní trend, než o ortopedickou funkci.
Další změny v 16.století se odehrály v kombinaci a podobě tehdejších sukní. Zatímco tělo, se stále zužovalo a uzavíralo do těsnějších korzetů, sukně rostly do širších a plnějších rozměrů. V konstrukcích sukní se začalo též využívat dřevěných konstrukcí a později šlo o kombinaci dřeva a oceli. Čím více svírala ocel v korzetu tělo ženy, tím více se snažila ocel v sukni o pravý opak. Malé štíhlé tělíčko posazené na obrovské a mohutné sukni.
17.století
V 17.století se poněkud ubralo v extravagantním využívání látky. Výztuží korzetů se stalo dřevo, slonovina, kov nebo velrybí kost. Korzety se vyráběly dokonce i s vyměnitelnými částmi výztuže a často se stávalo, že pokud mladík chtěl svoji slečnu potěšit, vyrobil a věnoval jí výztuž vyřezanou vlastníma rukama. Dívka pak nosila svůj korzet s touto výztuží jako projev lásky ke svému chlapci. Zajímavostí je i to, že některé ženy nosily ve svém korzetu výztuže, tvarované do tvaru nože a použitelné pro obranu před nechtěným obdivovatelem.
18.století
V 18. století se na krátkou dobu vrátila móda pestře ozdobených korzetů. Korzetům přibyly ramínka a nosily se až na spodní halence. Kostice byly někdy tak tuhé a tělo svírající, že to vyburcovalo soudobé lékařské kapacity.
Stále se hodně používala bavlna a ženy "především bez lichotivých křivek" neváhaly používat toto těsné vězení pro své tělo a strategicky používat silu korzetu k násilnému vymodelovaní křivek svého těla.
19.století
V 19.století přišla s novým korzetem Jana Julien Josselin. Šlo o korzet, který měl na přední straně rozdělený na dvě části, které se háčkovitě propojily a celkově šlo o mnohem pružnější korzet, který padnul na každé ženské tělo, velice dobře. Velice kvalitní a dobře padnoucí korzet vyrobila společnost Thomson a brzy se začalo používat místo ocelové výztuže, výztuž gumová. Prvním gumou tvarovaný a ženskému tělu příjemnější korzet s již ne tak extrémní funkcí utěsnění těla, vznikl v roce 1860. V roce 1880 se ke korzetu přidala nová součást a to podvazky, pro držení punčoch.
Následovala vlna pohodlnějších korzetů, kde výztuž byla gumová a nebo šlo jen o využití provázku. Korzet měl také v této době větší ramínka a byl velmi pružný.
V roce 1920 korzet plnil spíše erotickou úlohu v šatníku ženy než praktickou. Korzety se hodně užívaly ve veřejných domech a pro zpestření sexuálního života. V roce 1930 byl korzet odstrčen módou příjemného a pružného spodního prádla.
Návrat Korzetu ve 20.století
Ve 20. století se korzet vrátil v novém stylu. Přirozeně, že nejde o běžnou součást dámského šatníku, ale o zpestření. Jde o módní výstřelek a především o vzrušující doplněk moderního umění. Korzet se stává módním fetišem. Často se využívá v gothic stylu, S/M a umění. Například popová královna Madona používala korzet na svých koncertech. Korzet se stal něčím výjimečným a exklusivním. Speciální obchody prodávají ručně zpracovávané korzety za vysoce přemrštěné ceny. Začínají se vyrábět korzety z latexu a znovu se začínají vyrábět šaty jejíž nedílnou součástí se stávají vzrušující korzety z nejrůznějších materiálů a nejrůznějších tvarů. Korzet se stává sám o sobě jistým módním šperkem.
Už samotné vázání korzetu může být zajímavou erotickou předehrou. A žena v korzetu může dnes působit velice dominantně a sexy. Na internetu naleznete mnoho specializovaných prodejen na korzety z kůže, latexu, gumy, bavlny a dalších materiálů. Takže pokud Vás korzet zajímá a nebo si chcete nějaký pořídit, máte dnes celkem slušnou možnost si vybrat přesně takový, jaký se Vám líbí.
KONEC

šatičky

25. listopadu 2006 v 21:13 | verča |  Diary
Sme neska byly s Markét lítat po obchodákách a zašli sme do orsaye a nenapadlo nás nic lepšího než si tam vybrat nějaký fešný šatičky a zkoušet si je. Chudinky prodavačky z nás museli bejt celý vedle XD...........ale upe úžasný červeno černý šatičky tam měli a pak klásný černý s kytkama.....a pak sme ještě zašli do HM a tam sme si zkoušely korzety no teda když sem ho zapla tak sem se málem udusila XD...ale pak už to bylo v poho........no celkem zážitky z nakupování :)

Autíčka

23. listopadu 2006 v 18:59 | verča |  Pictures
Porche :)


Obrázek “http://autoreview.belproject.com/media/1/20060703-porsche-cayman-s-techart-front.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.uncrate.com/men/images/porsche-cayman-s.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.autogaleria.pl/tapety/img/porsche/porsche_911_carrera_2004_03_b.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://kathleengilroy.com/ice%20porsche.png” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Taková menší zimička




Ferrari
Obrázek “http://www.italiaspeed.com/2006/cars/ferrari/03/f430gt/ferrari_f430gt_201.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.italiaspeed.com/2006/cars/ferrari/03/f430gt/ferrari_f430gt_202.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.carwps.com/images/wallpapers/ferrari/red2-1024x768.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.carbodydesign.com/vehicles/ferrari/2004-11-24-superamerica/Ferrari%20Superamerica%204.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.


Pagani Zonda F

Obrázek “http://webpages.csus.edu/~sac97338/zonda%20f-p.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.diseno-art.com/images/pagani_zonda_f_roadster.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.italiaspeed.com/2005/motor_show/geneva/review/pagani/zonda_f/pagani_zonda_f_104.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://mvagusta.net/gallery/albums/alkatraxx/zonda_f_and_me.sized.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.sportscarcup.com/cars/pagani-zonda-f.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Obrázek “http://www.autogaleria.pl/tapety/img/porsche/porsche_911_carrera_2004_01_b.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Fashion

23. listopadu 2006 v 18:27 | verča |  Pictures
Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Aderlass-01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Aderlass-02.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Jungbluth-01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Jungbluth-02.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Lucky13-01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Phaze-01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Phaze-02.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Redcat7-01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.bodyartmag.cz/galerie/fashion/Lucky13-04.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

víkend...

22. listopadu 2006 v 16:55 | verča |  Diary
Tak sem si nahrávala v pondělí Víkend jak tam byla ta reportáž o Heavy Metalu no a teda musim říct že sem se u toho chlámala skoro celou dobu hlavně přitom když tam naskočil titulek všichni metalisti jsou satanisti což teda určitě neni pravda. No ale teda jinak sem si tak ze zvědavosti koupila Bravo protože tam je něco o My chemical romance no a teda ten titulek je taky skvelej prej Sexy depkaři jsou IN !!! chjo kam to ten svět spěje jj já vim do prdele si radši odpovim sama......no jinak teda asik nic new neni až něco new bude tak se ozve zatim páááčko Verča

http://www.smplysoft.com/image/forever-friends-bears~rbk.gif

Zpěvák KoRn o novém CD

21. listopadu 2006 v 19:39 | verča |  Music
KoRn v současné době pilně pracují na nástupci alba "See You On The Other Side" z roku 2005. Kapela napsala 18 písní a ještě jich několik napíše, aby později mohla vybrat ty, které se na albu objeví a které ne. Zpěvák Jonathan Davis řekl, že kapela nemá žádný důvod, opakovat se na novém CD. "Víte, chceme vstoupit do jiné úrovně a vytvořit trochu jiný materiál," řekl. "Nechceme udělat 'See You On The Other Side' číslo dvě. Pouze tvoříme trochu jiný druh materiálu a jsem z něj nadšený. Nemůžu se už dočkat. Včera jsem začal zpívat první píseň a je to opravdu melodické, ale stále tvrdé. Je to pro nás nové a odlišné."

Neopunk neexistuje

21. listopadu 2006 v 19:24 | verča |  Punk

"Neopunk" neexistuje

Lépe řečeno, existuje či spíše existoval…avšak v české žurnalistice se toto slovo bohužel používá jako zcela chybné označení, které má cosi vystihovat…jenže mně není a nikdy nebylo zcela jasno co.

Tento výraz byl krátce používán ve Velké Británii na samém počátku 80. let, kdy se jím z důvodů odlišení označovaly "nové" punkové kapely jako The Exploited, U.K. Subs, English Dogs, Vice Squad, H.D.Q., Uproar, Disorder, G.B.H., One Way System, Discharge, Varukers, Broken Bones a podobně, které nahrazovaly a pomalu vytlačovaly první generaci punk-rockových souborů jako The Damned, Stiff Little Fingers, Buzzcocks, The Clash, X-Ray Spex, The Partisans, Lurkers, Cockney Rejects, Wire nebo Abrassive Wheels. S postupem času se pak logicky zcela vytratil.

Otčímem tohoto slova v českých médiích je jeden hudební žurnalista "odborník", jehož jméno znám, ale nechci ho zostuzovat. Dovolím si i spekulovat jak k tomu došlo - je to typický znak toho, když je "kozel zahradníkem", konkrétně řečeno, když někdo zasvěceně píše o něčem, čemu zhola nerozumí.

Po obrovském komerčním úspěchu alb "Dookie" od Green Day a "Smash" od The Offspring, která vyšla v podstatě ve stejnou dobu, tj. v létě roku 1994, měl onen pán totálně mylný odhad - totiž že se jedná o zcela nový fenomén, představovaný zcela novými kapelami, hrajícími zcela novou hudbu. Bylo to do značné míry způsobeno jedním z typických a velmi smutných znaků české hudební novinařiny, a to tím, že někteří naši hudební pisálci v podstatě informují pouze o tom, co jim podstrčí lokální vydavatelství, a naprosto ignorují dění v tradičních mekkách alternativní rockové scény - v Londýně, New Yorku a Los Angeles.

Onen pán svou teorií o "neopunku" doložil svou totální neznalost oblasti punk-rocku a alternativního rocku vůbec a tím pádem svou absolutní nekompetentnost o daném žánru psát. Milému "neopunkerovi" totiž uniklo, že The Offspring se dali dohromady už v roce 1984, že své první album vydali v roce 1989 a dokonce i to, že v roce 1993 hráli za naprostého nezájmu fundovaně se tvářících médií před 370 lidmi v Praze.

Green Day vznikli v roce 1987, první album na Lookout vydali o tři roky později a už koncem roku 1991 vzali za vděk podlahou obývacího pokoje v břevnovském bytě baskytaristy pražské kapely Kritická Situace, když potřebovali nocleh při přesouvání mezi koncertem v Polsku a následným v Rakousku.

V téže době účinkovala v masově sledovaných televizních shows od Londýna po Norimberk úplně jiná kapela…BAD RELIGION dokázali v témže regionu bez problému vyprodat sportovní arény…jejich první album vyšlo sice už v roce 1982, ale masivního úspěchu dosáhli až koncem osmdesátých let po vydání alb "Suffer" a "No Control".

V USA měl už od konce sedmdesátých let punk-rock své pevné místo a vždycky v něm existovali mega-úspěšní interpreti - po Iggy Popovi a Ramones to byli Social Distortion, Minor Threat, Black Flag a Bad Brains, po nich Circle Jerks, Agnostic Front, 7 Seconds či Uniform Choice následováni Operation Ivy, Pennywise, Vandals, Sick Of It All nebo již zmiňovanými Bad Religion…nikdy nedošlo k žádné pauze, která by mohla být záminkou pro označení něčeho "neopunkem". Vždyť i Dead Kennedys vydali své poslední a pravděpodobně nejlepší řadové album až v roce 1986.

Nesmyslný výraz "neopunk" se bohužel v Čechách velmi vžil, a to i v aktivních nezávislých kruzích…nikde ve světě kromě České republiky se však naštěstí v tomto významu neujal.

Paradoxně největší komerční úspěchy punk-rocku stejně přišly až po přehoupnutí letopočtu do nového milénia - v halách pro tisícovky diváků už nehraje pár, ale doslova desítky skvělých, z punk-rocku vycházejících kapel…styl některých z nich je pro lepší odlišení někdy označován jako POP-PUNK, jiných jako EMO…ale v zásadě patří všechny do jedné základní kategorie. Jsou to např. : Rancid, New Found Glory, Blink 182, Taking Back Sunday, A.F.I., Jimmy Eat World, MxPx, Simple Plan, All-American Rejects, Finch, The Ataris, No FX, Good Charlotte atd. atd. …takže bychom možná měli očekávat, že nějaký chytrák přijde s označením "neo-neopunk"…ale vzhledem k tomu, že současná stylová orientace českých poboček nadnárodních vydavatelství je odlišná, naše hudební média tuto situaci až na malé vyjímky ignorují. Jak typické.

Zajímavé je, že např. v Německu se v posledním roce používá výraz Neopunk pro styl moderních glamově-intelektuálsky-post-punkových kapel typu Robocop Kraus. Internetové domény "neopunk.com", "neopunk.net" a naštěstí i "neopunk.cz" dodnes neexistují…a doufejme, že tomu tak zůstane i do budoucna…

from: ipunk.cz

Sebepoškozování

18. listopadu 2006 v 18:58 | verča |  Sebeubližování
Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.
Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a
popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a
suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické
praxi snadné.
Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.
Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít.
Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.
Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.
Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby,
které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.
Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.