Zrádkyně.....

26. října 2006 v 18:37 | verča |  Povídky
,,Ahoj Leni," zdravila jsem vždycky svou nejlepší kamarádku Helenu. Tedy ted už spíše bývalou nejlepší kamarádku. Nic není, jako dřív, bohužel. S Helčou jsme se znaly už od školky, vždycky jsme si všechno říkaly, byly jsme jako dvojčata a to všechno je najednou pryč. Možná bych se měla ptát, proč se to muselo stát, proč už nejsme kamarádky? Ale já se ptám, jak jsem s ní mohla kamarádit s takovou falešnou pipinou, které šlo jen o to, jak mě zesměšnit před druhými a prostě mi přidělat velkou bolest. Jak mě zranit do srdce. Tahle rána začala vlastně tím, že jsem jí řekla své největší tajemství a to, kdo se mi líbí, s tím, že to nesmí nikomu prozradit. Příshala a smála se, že tohle by ona nikdy v životě nedokázala. Pak jsem šla druhý den do školy celá natěšená, že jí zase uvidím. Místo toho mě čekalo nemilé překvapení. Hned, jak jsem vešla do školní budovy, na mě zařaly pokžikovat děti od nás ze třídy: ,,Tak Patrik, jo?" a podobně. Vůbec jsem nevěděla, co s tím Patrikem mají, ale když jsem vešla do třídy, došlo mi to. Lenka seděla na lavici s třídní pipinou, kterou jsme obě dříve úplně nesnášely a strašně se smáli. Patrik u nich byl také a smál se s nimi. Hned, jak mě spatřil, šel ke mně a řekl mi strašně ošklivou věc. ,,Tak a na nás dva hezky rychle zapomen. Přece bych nechodil s takovou...," řekl a odešel. Já také odešla, tedy spíše odutíkala a to rovnou domů. Bylo mi jedno, že budu mít neomluvenou hodinu, prostě jsem tam nemohla jít. Doma jsem se rozbrečela, strašně. Srdce mě bolelo, nevěřila jsem tomu, že mě Lenka takhle hnusně podvedla. Spolu jsme byly jako sestry a najednou je vše pryč. Tak rychle pryč. Jenže problém je v tom, že zatímco ona na mě hezky rychle zapomene, já na ni určitě ne, protože ona byla pro mě něco jako deníček, kterému jsem se mohla vždy svěřit a nikdy to nikomu neřekl a najednou koukám, deníček se vypařil. Nikde ho nemůžu najít, deníček zradil.
Tahle rána do srdce bolí, srdce krvácí a nechce přestat. Pláče a já s ním. Ten pláč nejde utišit. Nikdy bych nevěřila, jak může zrada kamaráda bolet. Řeknu vám to, moc. Nikdo si to nedovede představit. Je to jako kdyby vám umřela vaše nejdražší sestra, kterou jste milovali a vše, co jste s ní prožili, je najednou pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 coke coke | E-mail | 27. října 2006 v 22:26 | Reagovat

mno asiq mas podobny problem yaq ya ya tes som plisla  o swoju najlepsiu kamaratku hoc inym sposobom ale tes ona na mna rychlo zabudla ale ya na nu nedokazem:( ak ces napis mi na e-mail diki pa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama