Povídka by me

26. října 2006 v 18:56 | verča |  Povídky
Todle sem napsala sama newim jestli je to dobrý nebo ne ale prostě psala sem to zrovna v jeden den když sem měla depku a napadlo mě že se z toho vypíšu tak sem to taky udělala a tady je konečný dílo :

Dnes byl zase strašný den, no i když kterej den je hezkej, vzdychne si divka sedící na posteli se slazami v očích a v ruce nůžky. Rozmýšlí se jestli ano nebo ne. Hlava jí řiká ne, ale srdce rozlámané na kousky jí řiká ano. Ne nesmí to udělat, už na jejím těle nesmí být další jizva. Ne už ne, ale ví že se jí po tom uleví a všechno bude zas na chvíli pryč. Deprese z ní opadne a bude aspoň chvíli v pohodě a všechno jí bude jedno. Znovu bere do ruky nůžky, ale v tom někdo zaklepe na dveře. Rychle všechno schová, stahne rukávy, utře slzy a s úsměvem jde otevřít. Je to její máma jestli nechce něco k jídlu. Jen zavrtí hlavou a zavře dveře. A znovu jde do svého světa plného samoty. Zas bere do ruky nůžky, vyhrnuje si rukávy a už. Na její zjizvenou ruku přibyly další jizvy. Se zaujetím se dívá na svou ruku a cítí tu úlevu. Krev už se dere na povrch, stéká jí po rukou a ona je šťastná. Ten pocit je krásný, ale bohužel nevydrží moc dlouho, ale jinak už se to řešit nedá. Možná dá, ale nemá na to dost odvahy, proto od svých problému utíká takhle. A takhle to bude pokračovat pořád dál, než najde dost odvahy skončit s tím a žít normální život
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Apajda Apajda | E-mail | 28. prosince 2006 v 20:32 | Reagovat

Drsny.... "nez najde dost odvahy skoncit".... zalezi jak.... skoncit. na oboji je potreba odvaha...

2 ssykorka ssykorka | E-mail | Web | 16. února 2009 v 20:21 | Reagovat

Ahojík,sme si spolu asi hodně podobný...Já si tky ubližuju ae chci stim přestat.Už sem to vydržela 17.dní, je to strašný ten pocit když to na mě přijde. Vždycky cítím jako bych tu žiletku měla v ruce,ale nemam,je strašný se usmívat když je ti tk jak ti je když to prostě potřebuješ...Kdo nepoznal nepochopí...když sem to ještě nedělala tk sem si tky myslela že to všechno chápu ale až teď sem pochopila co to je. Když mi je nejhůř vždycky myslim na to že když už sem to vydržela do teď tk to vydržim pořád, ale je to strašně těžký. Já to nechci dělat ale v tu chvíly prostě musim.Vím že to zvládneš a doufám že i já:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama