Podzim

26. října 2006 v 18:49 | verča |  Povídky
Pršelo. Šla jsem domů a zrovna mě chytnul takovej liják. Nicméně když se mi podařilo dostat se domů byla jsem docela suchá... doma jsem se nudila, neskutečně nudila!!! Zrovna dneska, když sem chtěla jít ven, musí pršet! Ve vzduchu je taková... zvláštní atmosféra. Podzim, který přišel, je taková změna. Léto skončilo a tepla ubývá. Začíná podzim.
Jo, podzim. Jedno z mých nejoblíbenějších období. Já sama pořádně nevím proč. Na podzim jsem se narodila... 19. října. Datum, který mě bude provázet celý život. Narodila sem se v tom měsíci, kdy se listí zabarví všemožnými barvami. V tom romantickym měsíci, kdy už tepla pomalu ubývá. A vítr bývá silnější...

Na cestě, kousek od louky, právě šla dívka. Byla mladá, s dlouhými plavými vlasy. Byla nádherná. Cesta, po které šla, byla lemována popadaným listím z okolních stromů. Byl podzim. Na stromech již nebylo skoro žádné listí. Foukal poněkud silný vítr. Studený.
Šla jenom chvíli, dokud nedošla na "konec" cesty, kde se tyčil obrovský strom. Hned vedle byla malá říčka. Krásné místo, jako v pohádce.
Sesunula se hned k obrovskému stromu. K dubu. Pod ní, i všude okolo ní, bylo ušlapané, popadané listí.
Hlavu pozvedla a skrz očesané větve pohlédla na oblohu. Do očí jí padaly drobné kapičky deště. Mžilo, a kůra jí tak silně tlačila do zad.
Ona milovala procházky v dešti. Milovala podzim. Milovala vítr... milovala lidi.
Začala plakat. Na jejích tvářích byly potůčky od slaných slz a deště. Nikdo nedokázal rozeznat, jestli pláče nebo ne. Jestli to na jejích tvářích není jen déšt...
Další a další krůpěje slz se jí hrnuly do očí takovou rychlostí, že její vlasy, se kterými si ještě před chvílí pohrával vítr, byly zcela slepené... od slz...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama